Po krátké oblevě přichází mrazivá noc, očekává se, že teploty klesnou k mínus deseti stupňům. A já? Sedám do auta a vyrážím do jedné pošumavské vesnice. Děti z místní základní školy právě absolvují premiérovou zimní expedici. U toho coby vysokoškolský učitel zážitkové pedagogiky musím být.
Ministerstvo školství už v loňském roce oznámilo, že by chtělo do budoucna zavést slovní hodnocení na prvním stupni základních škol. Až dosud však nebylo jasné, jak by takové vysvědčení mohlo vypadat. Školy, které ho už od známek upustily, většinou využívaly formu klasického slovního hodnocení, tedy delších textů. Nyní Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity představila nový typ. Je určitým kompromisem mezi klasickými známkami a slovním hodnocením a snaží se odbourat nevýhody obou.
„Někdy máme pocit, že musíme dělat dětem klauna, který to pořád táhne, hlavně aby nebyla nuda. Děti jsou zahlcené a pasivně jen čekají, s čím přijde ten jejich zábavný rodič nebo učitel,“ říká lektorka a koordinátorka z Eduzměny Klára Kolmanová. Učí třídy, jak pracovat na vlastních projektech a jak zapojovat děti, aby to nebyla manipulace, ale skutečná participace.
V životě byl už ledasčím – dětským hercem, poslancem v parlamentu i učitelem na soukromé škole. Posledních dvacet pět let Stanislav Zajíček vyučuje češtinu a latinu na Gymnáziu Matyáše Lercha v Brně. Letos se stal jedním z finalistů ceny pro nejinspirativnější učitele Global Teacher Prize CZ. „V Česku je devátá třída často určena jen pro trénink testů k přijímačkám na střední školy. Výsledkem takové výuky je pouze schopnost testem projít,“ říká.
Většina z nás se češtinu učí od narození jako svůj mateřský jazyk, a jakmile vstoupíme na základní školu, věnujeme jí v rozvrhu naprosto bezkonkurenční množství času. Na prvním stupni mají žáci klidně osm hodin češtiny týdně, na druhém zhruba polovinu. Děti však český jazyk a literaturu nijak zvlášť nemilují.
Počet studentů, kteří nedokončí vysokou školu, je v Česku poměrně vysoký. Může za tím být chybná volba oboru, ale i toxické prostředí na fakultě. Jaké to má důsledky a lze tomu předcházet?
Mimořádně nadaných dětí jsou v populaci tři procenta, nadaných je asi pětina. Čistě statisticky vzato jich tedy v každé české třídě sedí hned několik. Některé školy tvrdí, že žádné nadané žáky nemají, jiné naopak přemýšlivé děti podporují. „Každý žák potřebuje něco jiného a my se snažíme o to, aby to v rámci možností dostal,“ říká učitelka Lenka Macková.
„Už když jsem na waldorfské lyceum nastupovala, byla jsem tu nejstarší, a to mi bylo sedmačtyřicet,“ říká s úsměvem Jitka Ferencová, která učí český jazyk na Waldorfském lyceu Praha. Jak vede své hodiny češtiny a co jí dalo třídnictví? „Jako třídní jsem dostala cenné podněty k osobnostnímu růstu a zapracovala na sobě,“ říká učitelka, která k maturitě dovedla už dvě třídy.
Většina z nás si asi školu představí jako místo, kde jsou třídy, v nich děti a s nimi jeden učitel nebo učitelka. V posledních letech se ale tento obrázek mění. S inkluzí přišli do tříd asistenti a díky inspiraci v zahraničí i změně financování škol – nikoliv podle počtu žáků, ale dle odučených hodin – se začíná prosazovat takzvaná tandemová výuka.
Mateřská škola Maitrea ve Slušticích u Prahy nenabízí dětem angličtinu ani jiné kroužky. „Našim úkolem je rozvíjet děťátko celistvě a předat mu víru, že svět je dobré místo,“ říká ředitelka a nestorka waldorfského předškolního vzdělávání Táňa Smolková. „Rizikem dnešní doby je, že ztrácí cit pro dětství jako zcela svébytné období v životě člověka,“ dodává.
