Jak zachovat dětem dobrou náladu, nadšení pro učení a kvalitní vztahy ve třídě? Pravidelně je na výuku berte ven, ideálně do co nejzelenějšího prostředí. Tak by ve stručnosti mohla znít rada od lektorky a environmentalistky Šárky Doležalové Křepelkové. Ta nedávno obhájila dizertační práci, která se zabývá spojitostí mezi pobytem venku a wellbeingem školních dětí.
Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem, říká české přísloví. Češi by tedy měli být lidmi nejméně třikrát, protože kromě mateřštiny se ve školách povinně učí ještě dva cizí jazyky. Jenže pokročilejší angličtinu má u nás sotva čtvrtina obyvatel, a to hlavně těch nejmladších. A do toho se ozývají hlasy, že druhý cizí jazyk vlastně není potřeba.
Ročníková práce je hlavní událostí ve třetím roce waldorfského lycea a může se týkat prakticky čehokoli. Má teoretickou, praktickou a uměleckou část a žáci zpracovávají nejčastěji téma, ke kterému mají nějaký vztah, což může být šití historického kostýmu, vytvoření videohry, překladu či knihy poezie. Ale i něco ještě osobnějšího. Václav Podrazil si zvolil koktavost.
Třetina českých deváťáků zažívá úzkosti, čtyřicet procent trápí různě silné příznaky deprese. Na sklonku minulého roku českou veřejnost šokoval společný výzkum Národního ústavu duševního zdraví a České školní inspekce, který zkoumal duševní zdraví žáků posledních ročníků základních škol. Pro mnohé lidi byly výsledky překvapující, odborníci ale vědí už dlouho, že na tom české děti nejsou s duševním zdravím nejlépe.
Rusko vpadlo na Ukrajinu před dvěma lety a vyhnalo z domovů statisíce lidí. Do Česka jich zamířilo na 600 tisíc, zhruba polovina zůstala doteď. A podle dat výzkumné neziskové organizace PAQ Research jich chce u nás nejméně další dva roky zůstat na 180 tisíc. Ministerstvo školství registruje téměř 70 tisíc Ukrajinců v mateřských, základních a středních školách. Aby byli úspěšní, musejí umět česky. Právě úroveň jazyka se bude u cizinců testovat.
Po krátké oblevě přichází mrazivá noc, očekává se, že teploty klesnou k mínus deseti stupňům. A já? Sedám do auta a vyrážím do jedné pošumavské vesnice. Děti z místní základní školy právě absolvují premiérovou zimní expedici. U toho coby vysokoškolský učitel zážitkové pedagogiky musím být.
Ministerstvo školství už v loňském roce oznámilo, že by chtělo do budoucna zavést slovní hodnocení na prvním stupni základních škol. Až dosud však nebylo jasné, jak by takové vysvědčení mohlo vypadat. Školy, které ho už od známek upustily, většinou využívaly formu klasického slovního hodnocení, tedy delších textů. Nyní Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity představila nový typ. Je určitým kompromisem mezi klasickými známkami a slovním hodnocením a snaží se odbourat nevýhody obou.
„Někdy máme pocit, že musíme dělat dětem klauna, který to pořád táhne, hlavně aby nebyla nuda. Děti jsou zahlcené a pasivně jen čekají, s čím přijde ten jejich zábavný rodič nebo učitel,“ říká lektorka a koordinátorka z Eduzměny Klára Kolmanová. Učí třídy, jak pracovat na vlastních projektech a jak zapojovat děti, aby to nebyla manipulace, ale skutečná participace.
V životě byl už ledasčím – dětským hercem, poslancem v parlamentu i učitelem na soukromé škole. Posledních dvacet pět let Stanislav Zajíček vyučuje češtinu a latinu na Gymnáziu Matyáše Lercha v Brně. Letos se stal jedním z finalistů ceny pro nejinspirativnější učitele Global Teacher Prize CZ. „V Česku je devátá třída často určena jen pro trénink testů k přijímačkám na střední školy. Výsledkem takové výuky je pouze schopnost testem projít,“ říká.
Většina z nás se češtinu učí od narození jako svůj mateřský jazyk, a jakmile vstoupíme na základní školu, věnujeme jí v rozvrhu naprosto bezkonkurenční množství času. Na prvním stupni mají žáci klidně osm hodin češtiny týdně, na druhém zhruba polovinu. Děti však český jazyk a literaturu nijak zvlášť nemilují.
