Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

vyučování

Náboženský fanatik, fanoušek UFO i politický agitátor. Učit může každý, kdo udrží své názory mimo školu

autor:
Zdá se, že školskému prostředí by prospělo nastolení další diskuse.

Učitel má učit, nikoliv šířit politickou propagandu, vnucovat dětem své náboženské přesvědčení nebo předkládat místo fakt své osobní vyhraněné názory. Učitel má informovat, nikoliv přesvědčovat. Přinášet prostor pro vhled svůj, ale nechat jej i svým žáků. Vyvolávat diskusi, nikoliv šířit strach. Má být nestranný, neutrální a objektivní. Jenže co když děti učí někdo, komu ta názorová nestrannost nějak „nejde“?

Jak aktivizovat žáky při hodině? Pomoci můžou i hroši, když mají svůj den

autor:
Věděl by někdo, co je to mezinárodní seznam ohrožených druhů a na jakém stupni je v něm právě hroch?

„Dnes je mezinárodní den hrochů. Víte, že vydrží pod vodou až deset minut? Jak je vlastně možné, že savec vydrží tak dlouho pod vodou? A znáte jiného, který to dokáže i déle?“ Je 15. února, začíná hodina přírodopisu a probírají se savci. 

Vášeň, jako by to bylo doopravdy. Jak se na waldorfském lyceu učí byznys

autor:
Debata ve skupině s učitelem.

„Řešil jsem, co když to lidi nebudou kupovat a nebudeme mít na zaplacení, a pak mi docvaklo, že se to nebude dít reálně, a oddechl jsem si,“ směje se Ondřej Lopatka, žák čtvrtého ročníku  waldorfského lycea v Praze. Podnikatelský projekt na lyceu trvá jen týden a dva dny, ale na jeho konci mají imaginární firmy název, logo, slogan a podrobný byznys plán včetně analýzy bodu zvratu, odkdy  podnik začne vydělávat. A nemůže to být jen tak vycucané z prstu. 

Když jsou na třídu dva, je víc času na práci i zábavu. Reportáž z tandemové výuky

autor:
Učitelky působí jako sehrané duo, a to jak ve výkladu, tak především v postupném zadávání úkolů. 

Tradiční obrázek výuky v české škole vypadá tak, že ve třídě jsou žáci a s nimi jejich učitel. V posledních letech se ale v hodinách čím dál častěji objevují i jiní dospělí. Mnohé školy mají asistenty pedagoga, jinde ale výuku vedou aspoň občas dva učitelé. Výhody to má pro žáky i pedagogy. “S kolegyní nám to sedne skvěle,” říká učitelka Renata Klimešová ze ZŠ Zdice. “Víc očí víc vidí, a hodina má větší spád, protože se tolik nezdržujeme různými organizačními obtížemi.”

Co by mohli číst teenageři? Klidně knihy o holokaustu nebo životopisy

autor:
"Ptala jsem se v sekundě - co rádi čtete? Odpovědí bylo z velké části ticho."

Často se mluví o tom, jak přivést ke čtení nejmenší děti, jak je podchytit, jaké knihy jim nabídnout. A tak trochu se smiřujeme s tím, že v pubertě už jsou děti rozdělené na „čtenáře“ a „nečtenáře“, karty jsou rozdány a nedá se s tím už nic moc dělat. Češtinářka Barbora Medunová z Klášterce nad Ohří to ale odmítá přijmout a bojuje o každou duši na víceletém gymnáziu i střední odborné škole, kde učí. Jak?

Jak tancují dinosauři aneb Autorské čtení v první třídě

autor:
Jak vzniká kniha? Před autorským čtením si děti mohly prohlédnout tiskový arch nebo hádat, jak je velká tiskárna na knihy.

Zvoní. Stojím před třídou s osmadvaceti dětmi. Trochu to připomíná takový ten sen, ve kterém se zaručeně ztrapníte. Ztratíte hlas, děti vás pošlou kamsi a váš potomek, který je jedním z dětí v lavici, bude muset změnit školu, protože už všichni budou vědět, že má trapné rodiče. Přitom to začalo tak nevinně. Prvňáci v základní škole na pražském Chodově dostanou svůj první slabikář a já jim povyprávím o tom, jak vznikají knížky. 

Ondro, běž se zamotat. Repotáž ze školy pro děti s autismem nebo retardací

autor:
Sedmáci Svatavy Rácové se perou se zadáním se střídavou úspěšností.

Motivační citáty na zdech, formuláře na sebehodnocení na nástěnce, klidná atmosféra plná vzájemného porozumění, maximálně deset dětí ve třídě. Pozor, nejsme v soukromé škole s drahým školným, ale na základní škole praktické a speciální – bývalé zvláštní a pomocné škole v Kralupech nad Vltavou. “My jsme tady rádi,” říká za učitele Svatava Rácová. “A děti to cítí. Kolikrát sem chodí, i když mají kašel nebo teplotu a měli by ležet doma.”

Aby se jedni nenudili a druzí nebyli frustrovaní. Reportáž z dělené výuky

autor:
„To je hlavolam, který jsme zkoušely včera s kolegyní v kabinetu a bylo to nadlouho."

Myslím si číslo. Když k němu přidám jednu čtvrtinu ze stovky, vyjde mi třicet. Učitelka Dagmar Marvanová stojí před čtvrtou třídou Základní školy Chodov v Praze. „Tři-dva-jedna-teď!“ odpočítává. V lavicích sedí jedenáct dětí a na „teď“ jim všem vylétnou ruce nahoru. Dlaň mají otevřenou a prsty trčí do všech stran. To není nový způsob hlášení, to oznamují výsledek příkladu, který vyřešily. Právě tu v rámci dělené výuky probíhá hodina matematiky. 

Méně drilu, více duševního zdraví. Právě probíhá zásadní změna výuky ve školách

autor:
Wellbeing je stav, ve kterém můžeme v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život.

Co bychom si měli odnášet ze základní školy? Určitě násobilku a trojčlenku, nějaký ten pravopis a cizí jazyk. Co ale například schopnost vybírat si zdravé jídlo, rozvíjet přátelské vztahy nebo vyhledat odborníka ve chvíli, kdy se propadáme do černých myšlenek? Podle nových Rámcových vzdělávacích plánů by třeba i toto mělo nově patřit k učivu základní školy – a to pod názvem wellbeing.

Jak se děti v Brně učí o květinách? Vytvářejí nástěnku na Pinterestu

autor:
"Z většiny dětí nebudou programátoři, ale většina z nich bude potřebovat ovládat technologie."

Učí informatiku a přírodopis a motivuje své žáky k používání mobilu v hodinách. “Technologie se nemají učit v hodině informatiky, ale v předmětech jako hudebka, zeměpis nebo přírodopis. Třeba tím, že žáci vytvářejí video,” říká Pavel Hodál ze Základní školy Bakalovo nábřeží v Brně.