Expertka na nanokrystaly o své dyslexii: Učivo jsem si v duchu nahrávala do písniček

"Většinou se snažím psát v angličtině, kde je to jednodušší. Když musím v češtině, trpím jako zvíře," říká Anna Fučíková.

Anna Fučíková je expertkou v oblasti nanotechnologií. Její objevy pomáhají v řadě oblastí, včetně lékařství, kde jsou využívány při léčbě rakoviny. Cesta k vědecké dráze pro ni však byla složitější než pro jiné. Na základní škole dvakrát téměř propadla a například otazník se naučila správně psát až v páté třídě. Je totiž silná dyslektička. Jak dokázala projít systémem českého vzdělávání? A jak zvládá práci vědkyně?

Změnily se školy i společnost, je čas na změnu vysvědčení, říká autorka nového typu hodnocení 

"Jestliže se mění strategické cíle ve vzdělávání, mění se kurikulum a mění se také společnost, je potřeba reagovat také změnou hodnocení," říká Jana Kratochvílová.

"Jestliže se mění strategické cíle ve vzdělávání, mění se kurikulum a mění se také společnost, je potřeba reagovat také změnou hodnocení," říká Jana Kratochvílová. FOTO: Jana KratochvílováMasarykova univerzita představila nový typ vysvědčení, které budou mít školy k dispozici. Výstupy z předmětů se hodnotí na škále od jedné do čtyř podle toho, jak je daný žák … Číst dál

Vysvědčení JINAK – krok za krokem novým způsobem hodnocení dětí

Asi největší změnou v celkovém přístupu k pojetí vysvědčení je jeho poslední stránka. Nevypisuje ji učitel, ale žák.

Ministerstvo školství už v loňském roce oznámilo, že by chtělo do budoucna zavést slovní hodnocení na prvním stupni základních škol. Až dosud však nebylo jasné, jak by takové vysvědčení mohlo vypadat. Školy, které ho už od známek upustily, většinou využívaly formu klasického slovního hodnocení, tedy delších textů. Nyní Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity představila nový typ. Je určitým kompromisem mezi klasickými známkami a slovním hodnocením a snaží se odbourat nevýhody obou. 

Ještě na gymplu jsem měla přezdívku „divná“, říká nositelka Nobelovky pro juniory

"Mám talent na abstraktní matematiku, teoretickou, kdy děláte jen s tužkou a papírem. Když by bylo třeba využít například nějaké aspekty prostorové představivosti, tak to by nebylo až tak skvělé," říká Dominika Burešová.

Jednatřicetiletá Dominika Burešová získala cenu, která se označuje jako Nobelovka pro juniory. Její bakalářská práce uspěla v prestižní soutěži The Global Undergraduate Awards 2023. Nesla název Algebraické a stavové vlastnosti kvantových logik a její oponent ji označil za „významný příspěvěk k teorii kvantových logik“. Jestli jste se právě ztratili, nezoufejte a čtěte dál. O teoretické fyzice už nepadne ani slovo. 

Vždyť je tam led! Aneb jak se otužují děti na pražské základní škole

My to zvládly! My to zvládly!

Je začátek září a Mumlavských vodopádů stojí dva kluci. Jeden osmák a druhý deváťák. Přiběhli z hotelu, kde jejich škola tráví adapťák. Spolu s další desítkou spolužáků si dali dobrovolnou rozcvičku a běželi až sem. Místo, aby se otočili a běželi zpět, začnou se hecovat. Že do té vody neskočíš?! Tohle není příběh o šikaně ani o tragédii. Je to příběh o tom, jak se jedna pražská základka začala otužovat.

Když dětem prozradím řešení, vezmu jim touhu objevovat, říká učitelka nadaných

"U nás má každý žák nastavený svůj individuální rozvojový plán, a ví, že cílem je pracovat na své maximum," říká Irena Matušková.

Irena Matušková byla nadaným dítětem, jedno takové jako matka vychovala a na Základní škole Didaktis v Brně se jim věnuje profesně. Zároveň přednáší a předává konkrétní tipy na seminářích pro učitele, kteří chtějí s nadanými pracovat, a je spoluautorkou učebnice Koumák pro prvňáky Český jazyk. „Na spoustu nadstandardních aktivit vám stačí papír, tužka, kopírka, počítač, laminovačka a nůžky,“ říká.

Podpora nadaných neznamená drahé vybavení a spoustu práce navíc, říká koordinátor nadání

"Nejdůležitější je, aby učitelé vnímali děti jako celé skvělé osobnosti, a ne jen přes své předměty.," říká Josef Roušar.

Josef Roušar figuruje hned ve dvou projektech, které pomáhají školám zavést systém podpory nadaných žáků. Jeden z nich organizuje Národní pedagogický institut ČR, druhý je neziskový projekt Synapse. Zároveň působil na všech stupních českého školství a fungování škol tak poznal na vlastní kůži. “Ve školách často péči o nadané děti táhne jeden nadšenec,” říká. 

Učitelé dětem říkají, jak pracovat s chybou, ale sami se jí bojí, říká učitelka z Prahy

"Dětem říkám, že chyba je kamarád, musíme s ní umět pracovat a není nic špatného, když ji udělám," říká Jana Policarová.

Jana Policarová učila v minulém školním roce část týdne na soukromé škole a část na státní základce. Jako jeden z důvodů, proč se školy tak pomalu mění, i když jsou mnohdy plné inspirativních učitelů, vidí v tom, že se pedagogové mnohdy bojí udělat chybu. Ať už z vlastního nastavení či ze strachu, jak bude reagovat okolí. „ A dokud jako učitelé nepřijmeme, že je v pořádku, abychom my i naši kolegové dělali chyby, o moc dál se neposuneme,“ říká jedna z finalistek ceny pro nejinspirativnější učitele Global Teacher Prize Czech Republic.

Jak zvládnout různorodou třídu? Reportáž z vesnické školy v Libouchci na Ústecku

Ještě tu máme zadání pro rychlíky!

Statisticky vzato najdeme v každé třídě základní školy průměrný vzorek obyvatelstva. Děti, které jsou v řadě oblastí daleko před svými vrstevníky a děti, které se nové věci učí pomaleji a těžko. Děti, s nabitým mimoškolním programem i ty, které k učení nikdo nevede. A s nimi – obvykle – jen jedna učitelka. Dá se vůbec zvládnout zapojit a rozvíjet všechny? Na to se ptal i seriál Jak se dělá dobrá škola. 

Nadané dítě je pro učitele největší spojenec. Pokud ho ovšem vidí, říká Kateřina Emer

"Snaha napasovat nadané dítě na místo standardního žáčka bývá odsouzena k neúspěchu. Trpí tím jak to dítě, tak i celá třída a zoufalí bývají i učitelé," říká Kateřina Emer.

Kateřina Emer vytvořila projekt Synapse, který školí odborníky pracující s nadanými a pomáhá školám tyto žáky lépe začlenit. Na facebooku vede také skupinu Malí a velcí (asi) nadaní a působí v této oblasti jako poradkyně, lektorka a koučka. Sama mezi lidi s vysokým intelektem patří a na vlastní kůži tak zná i jejich obtíže. „Lidé si často myslí, že nadané děti mají někde přidáno a někde ubráno. Ale tak to není. Ony mají prostě všeho přidáno. Vnímají všechny vjemy strašně intenzivně, všechny emoce strašně hluboce. A jsou často samy,“ říká.