Aneta Gáborová 
Debaty nad vhodným nastavením pravidel používání mobilů ve školách jsou leckdy velmi intenzivní, a to jak v ČR, tak v zahraničí. Od nového roku plošně zakáže mobily, tablety i chytré hodinky ve svých školách Nizozemí a podobný záměr ohlásila Velká Británie. Výjimky použití chytrých zařízení ve škole budou platit pro výuku digitálních kompetencí a ve výjimečných případech, jako jsou například zdravotní důvody.
Aneb, co přesně mohou žáci a studenti dělat pro to, aby jejich učení vedlo k většímu pochopení látky a jejímu zapamatování.
Většina rodičů začínajících čtenářů dříve nebo později uslyší, že je důležité, aby jejich prvňáček doma čtení trénoval. Ideálně každý den. Někde to jde celkem bez obtíží, jinde se to může záhy zaseknout. Jak čtení doma pojmout, aby to nebyla otrava pro všechny zúčastněné? Nebo ještě lépe, aby si dítě uchovalo lásku ke čtení?
“Proč se neučíš? Běž se učit!” Jako byste se slyšeli, že? Tohle magické zaklínadlo se poměrně často nese leckterými českými domácnostmi. Jenže hodně dlouho se učit ještě neznamená hodně se toho naučit . Co má dítě sedící nad vyjmenovanými slovy nebo příklady na čtvrtletku z matematiky konkrétně udělat, aby mu znalosti v hlavě zůstaly, ideálně co nejdéle?
Jedete po práci s hlavou plnou starostí domů. Děti se v autě handrkují o tom, jaká písnička se bude poslouchat. Domácí úkoly jsou boj. Večeři, kterou jste nachystali, alespoň jedno z vašich dětí nechce jíst zato by vám rádo předvedlo soutěž v krkání, která teď frčí ve škole. Už toho máte za celý den dost. Křičíte a vyhrožujete. Posíláte děti do jejich pokoje a cítíte směsici vzteku, beznaděje a viny. Nejste sami, komu se to děje. A nejste proto ani špatní rodiče.
Prvňák Pepa ve třídě rozbaluje svačinu. Na polici ho zaujme knížka s fotbalistou na obálce. I když ještě neumí číst, knížku si prolistuje. Se spolužákem Karlem obdivují fotbalistovy kopačky a společnými silami se snaží přelouskat několik vět. I tak to může vypadat ve třídě, kde mají děti k dispozici knihovničku. Podobné situace chtěly dětem umožnit zažívat i Veronika Mičietová, třídní učitelka na prvním stupni, a Michaela Hazdrová, maminka tří dětí z Mladoboleslavska. Obě v minulém školním roce třídní knihovničky rozbíhaly. Jedna jako třídní prvňáčků, druhá jako rodič.
Montessori. Toto slovo už někdy slyšel každý, kdo se zajímá o vzdělávání, a i spousta těch, kterým je ukradené. Montessori škol a školek v Česku neustále přibývá. Není divu, že se jim věnuje i první díl seriálu Jak se dělá dobrá škola.
Jak vypadá ideální školka? Mělo by si z ní dítě přinést každý týden písničku, básničku a namalovaný obrázek? Eva a Ondřej Koželuhovi ve školkách dlouhá léta pracovali a dnes se na univerzitě věnují přípravě budoucích učitelek a učitelů předškolního vzdělávání. Pro svou dceru vybírali školku nedávno. „Přijde nám důležité, aby v mateřské škole nebyl čas rozplánovaný na čtvrthodiny a nebyly tam pokud možno žádné kroužky,” říkají. A mají pro tápající rodiče dobrou zprávu: skvělé školky existují.
Redakce Eduzínu získala odpovědi tří set učitelů a učitelek na otázku, zda by chtěli, aby bylo používání mobilů ve škole zakázáno. Mezi nejčastější důvody, proč mobily ve školách nezakazovat, a to ani o přestávkách, zaznívalo, že jsou mobily součástí našeho života a své uplatnění mají ve výuce i mimo ní. Učitelé zmiňovali, že rolí škol je naučit děti mobily smysluplně, bezpečně a zdravě používat, že zákazy a restrikce nejsou vhodným řešením.
Redakce Eduzínu získala odpovědi tří set učitelů a učitelek na otázku, zda by chtěli, aby bylo používání mobilů ve škole zakázáno. Mezi nejčastější důvody, proč mobily ve školách plošně zakázat, zaznívá že děti na mobilech tráví spoustu času mimo školu a proto škola může být prostorem, kde děti rozvíjejí další kompetence a od mobilů si odpočinou.
