Lucie Kocurová 
V mnoha českých třídách vedle sebe sedí žáci a studenti ruského i ukrajinského původu. V loňském školním roce to konkrétně bylo 14 335 Ukrajinců, 3545 Rusů a také 440 Bělorusů, jichž se události posledních dnů dotýkají také. Pro ně i pro učitele je to v souvislosti s válkou nová výzva.
Ředitel nebo ředitelka školy jsou někdy vnímáni až jako mytické postavy. Mají svou kancelář, stranou všeho dění, a jen málokdo si umí představit, co se v ní odehrává. Paleta činností je široká – hromady dokumentů, zápisy prvňáčků, SMS rodičům, stříhání žákovského videa, hledání nové uklízečky, krizová schůzka k chování žáků a řešení financování školy v přírodě. Lenka Špittová, která devět let vede prvostupňovou ZŠ a MŠ Křešice u Litoměřic, nás nechala nahlédnout do toho, jak vlastně takový jeden týden ředitelky školy vypadá.
Jen pár stovek kilometrů od českých hranic zuří válka a je jasné, že hněv, strach či obavy o budoucnost se odrážejí i ve školách a třídách. Čeští učitelé musejí vystresovaným dětem odpovídat na otázky, o nichž si mysleli, že je nikdy neuslyší. Jak je od nás válka daleko? A přijedou tanky až sem? Co budeme dělat?
Ještě loni chodil po chodbách Smíchovské střední průmyslové školy v Praze jako student, letos už jako učitel. Josefovi Malému je dvacet let a momentálně učí prváky a druháky programování a vývoj aplikací. „Sám programuju od čtrnácti let a přijde mi to super, takže jsem rád, když to potom baví je,” říká. U učení by chtěl určitě ještě pár let zůstat; co bude dál, to se uvidí.
Plánovat si práci, důkladně si rozmyslet, než se do něčeho pustím, nastavit si strategie – to jsou dovednosti, které dokážou usnadnit život. Asi všichni rodiče by si přáli, aby se je děti naučily. Pro samé učivo ale ve škole právě na užitečné dovednosti často nezbývá čas. Některé školy si to ale uvědomují a zavádějí nový předmět takzvaného “Feuersteina”, který má děti naučit, jak v životě používat selský rozum.
Dlouhodobě se zabývá problematikou rozpoznávání nadaných dětí a také s tím souvisejícím tématem dvojí výjimečnosti, kdy se vysoká intelektová schopnost zkombinuje s nějakou poruchou. Nyní se psycholožka Šárka Portešová se svými kolegy z brněnské Masarykovy univerzity podílí na vzniku testů, které v podobě zábavné počítačové hry pomáhají rozpoznat různé druhy inteligence u dětí.
Tíseň a obavy z války jsou v souvislosti s aktuálním děním na Ukrajině hmatatelné i v českých školách. Zvlášť náročné situace zažívají v posledních dnech učitelé, kteří mají ve třídách žáky z obou znesvářených států. Další zase museli odpovídat na otázku: bude u nás válka, paní učitelko?
Školy se rády chlubí vším, co dělají jinak než ostatní. Asi každý si umí představit, co to znamená, že děti mají od první třídy angličtinu nebo informatiku. Pokud se ale rodič na schůzce budoucích prvňáčků dozví, že se jeho dítě bude učit číst analyticko-syntetickou metodou, nemusí z toho být úplně moudrý.
Na tom, že by Česko mělo mít dobré školy, se asi shodnou všichni. Už mnohem menší shoda ale panuje v tom, jak by měly vypadat. Světlo do debaty na téma kvalitní škola se rozhodla vnést Česká školní inspekce (ČŠI) a na začátku prosince loňského roku vydala zprávu s názvem Společné znaky vzdělávání v úspěšných základních školách.
Možná se právě teď rozhodujete mezi běžnou první třídou základní školy a třídou se vzdělávacím programem Začít spolu. Co od něj můžete čekat, a je tento vzdělávací program vhodný pro každé dítě? „V každé škole samozřejmě záleží na učiteli,“ říká Zdeňka Kreislová z 1. Základní školy v Plzni, která v tomto programu učí už dvacet pět let. „Vidím, že k Začít spolu inklinují učitelé kreativní, kteří chtějí učit jinak.”
