Jak si vedou naši dětští čtenáři? Nadprůměrně, ale málo si věří

Výzkum ukázal, že více než třetina českých žáků se ve výuce setkává s čítankou. Proč?

Česká školní inspekce vydala minulý týden zprávu k mezinárodnímu výzkumu PIRLS 2021, ve kterém se porovnávají výsledky čtenářských dovedností dětí čtvrtých tříd v téměř šedesáti zemích světa. Výzkum je přínosný i v tom, že kromě dvacetiletého mapování výsledků žáků v testu ověřující schopnost porozumět textu, nabízí vhled do toho, jak se děti z různých koutů světa ve škole učí číst nebo jak hodnotí své čtenářské schopnosti. Jak si naši desetiletí čtenáři v mezinárodním srovnání vedou? 

Doporučujeme: Tipy na anglické knížky, na témata, která v češtině pro děti spíše chybí

Knihy Gerdy Müller tematizují zdánlivě obyčejné věci.

Regály v dětských odděleních knihkupectví jsou rok od roku plnější a nabízejí spoustu krásných titulů na různá témata. Stále mi ale chybí více knih pro děti předškolního a raně školního věku, které by byly bohatě a vkusně ilustrované, s menším množstvím textu, přibližovaly by témata, která děti v tomto věku prožívají a ještě zprostředkovávaly kultivované poselství. 

Pořádám v knihovně veřejná čtení pro děti. Jak se mi daří je nadchnout pro knihy?

Předčítání a společné čtení knih se opakovaně zmiňuje jako jeden z největších faktorů, které u dětí rozvíjejí lásku ke knihám.

Často se říká, že dětské publikum je to nejnáročnější. Když se nudí, má hlad, je mu horko nebo ho nabídka nezaujme, neváhá to dát najevo. A tak někdy děti spolupracují a jindy si to prostě ne a ne sednout. A nezáleží na tom, jestli jde o návštěvu divadla, nebo třeba o setkání nad knihou v místní knihovně. 

Jak objevovat svět i sebe samotné? Děti se to učí na čtenářských a pisatelských dílnách

Čtenářská gramotnost se stala v posledních letech celosvětovým tématem.

Kdy jste si naposledy vzali knížku a ponořili se do ní tak, že vás pohltila? Kdy jste se přistihli, že přemýšlíte třeba o jedné jediné větě, která vás v nějakém textu zasáhla opravdu do hloubky? A kdy naposledy jste zkusili zformulovat něco na papír? Děti ve škole ve středočeských Hovorčovicích se takovému textovému poznávání věnují pravidelně každý týden. Skrze rostoucí čtenářskou i pisatelskou gramotnost rozvíjejí řadu dovedností potřebných pro budoucí život. 

Co by mohli číst teenageři? Klidně knihy o holokaustu nebo životopisy

"Ptala jsem se v sekundě - co rádi čtete? Odpovědí bylo z velké části ticho."

Často se mluví o tom, jak přivést ke čtení nejmenší děti, jak je podchytit, jaké knihy jim nabídnout. A tak trochu se smiřujeme s tím, že v pubertě už jsou děti rozdělené na „čtenáře“ a „nečtenáře“, karty jsou rozdány a nedá se s tím už nic moc dělat. Češtinářka Barbora Medunová z Klášterce nad Ohří to ale odmítá přijmout a bojuje o každou duši na víceletém gymnáziu i střední odborné škole, kde učí. Jak?

Volby, Putin i autokracie. Kdy je čas začít s dětmi mluvit o politice?

Jedna z kapitol knihy se zabývá fake news.

Co jsou to volby? Je Putin ten nejzlejší člověk na světě? Umírají i miminka? Děti nás občas překvapí otázkami, na které je velmi těžké odpovědět. A čím jsou mladší, tím je to těžší. Anna Durnová, socioložka a politoložka, která přednáší na Univerzitě ve Vídni, napsala knihu, jež může být rodičům inspirací. Je to příběh dětí, které pokládají podobné otázky a rodiče jim odpovídají. Odstartovala ji otázka jejího syna na to, proč existují sprostá slova, když je nesmíme používat. 

Jak vybrat knihu pro dítě? Důležitá je velikost písma, množství textu i font

"Moje generace neměla v dětství tolik možností zábavy, jako mají dnešní děti, ani nabídka knih nebyla tak široká, rozdíly ve čtenářství mezi námi nebyly tak velké," říká Veronika Benešová Hudečková.

Velikost písma, množství textu i font. Na to vše by se měli rodiče podívat, než koupí svým potomkům knihu. A především vždy myslet na to, pro koho je určená. „Některé knihy experimentují s různou barvou písma či různými fonty, což může korespondovat s příběhem, ale pokud má dítě obtíže se čtením nebo je začínající čtenář, s takovou knihou si neporadí,“ říká Veronika Benešová Hudečková, majitelka nezávislého knihkupectví pro děti a mládež 2veverky. 

Jak tancují dinosauři aneb Autorské čtení v první třídě

Jak vzniká kniha? Před autorským čtením si děti mohly prohlédnout tiskový arch nebo hádat, jak je velká tiskárna na knihy.

Zvoní. Stojím před třídou s osmadvaceti dětmi. Trochu to připomíná takový ten sen, ve kterém se zaručeně ztrapníte. Ztratíte hlas, děti vás pošlou kamsi a váš potomek, který je jedním z dětí v lavici, bude muset změnit školu, protože už všichni budou vědět, že má trapné rodiče. Přitom to začalo tak nevinně. Prvňáci v základní škole na pražském Chodově dostanou svůj první slabikář a já jim povyprávím o tom, jak vznikají knížky. 

Diktujeme dětem, co mají číst, a pak se divíme, že nečtou, říká vědkyně Anežka Kuzmičová

Čtení prohlubuje zájem o svět. Ať už dítě zajímají ryby nebo auta, pokud v tom chce jít do hloubky, musí být schopné vydržet číst.

Všichni chceme, aby naše děti četly. Jenže i když rodič hltá knihu za knihou, jeho dítě to nemusí mít stejně. „Musíme jít vstříc tomu, co děti baví, nadchne, zajímá,“ říká vědkyně Anežka Kuzmičová, která se zabývá dětským čtenářstvím. „Jako rodič bych se bála jen jediného – že dítě nebude schopné se nadchnout vůbec pro nic.“

Doba bez barevné televize a zahraniční muziky. Události kolem sametové revoluce může dětem ve škole přiblížit čtenářská lekce

Máme tu třeba slovo MORÁLKA. „Kdo by mi řekl, co to přesně je?“

Učit o 17. listopadu se dá různě. Můžete dětem sami vyprávět, co si pamatujete. Můžete si spolu pustit dobové filmy a dívat se, jak v němém úžasu sledují pověstné fronty na banány a nechápou, proč všichni jezdili trabantem. A můžete to taky nechat na škole, protože sametová revoluce si už dávno našla cestu do učebnic vlastivědy a dějepisu. Stačilo by to, jen tak z učebnic? Nemyslím. Ale naštěstí existují školy, které se snaží dětem předat mnohem víc než jen pár odstavců nezáživného textu.