Stává se to asi v každé první třídě: kromě dětí, které ještě neznají písmenka, nastoupí i několik hotových čtenářů, kteří se rychle začnou nudit. Co s nimi? Někde musejí čekat, až je spolužáci doženou, někde si nosí vlastní knihu, jinde dostávají pracovní list. Na jedné pražské základní škole teď experimentují s oddělenými skupinkami pro „aktivní čtenáře“.
Do Vánoc zbývá deset dní. Uprostřed lesa stojí borovice, která si přeje být krásným vánočním stromkem. Najednou zakřupe sníh, lesem se blíží kroky. Je to partička dětí a dospělých, která začne borovici zdobit tím, co Středoevropana asi příliš nepřekvapí: skleněnými ozdobami, zvonečky, světýlky… Ale tam vánoční dobrodružství teprve začíná.
Ať už si sněhové nadílky užíváte, vůbec u vás nenasněžilo nebo snášející se sněhové vločky pozorujte z okna, protože děti leží s nějakou virózou, nabízíme knížky se sněhovou tématikou pro společné zimní čtení. Jde o knihy v angličtině, ale jejich čtení nemusí směřovat k procvičování cizího jazyka a nemusí být ani překážkou, pokud děti angličtinou nevládnou. Naopak.
Dobře si pamatuji, když jsem v naší městské knihovně poprvé ze zvědavosti zamířila k regálu “Začínající čtení”. Bylo to v době, kdy se naše dcerka začala zajímat o písmenka. Ze dne na den přišla ta fáze, kterou dobře zná spousta rodičů: dítko se začne ptát, co písmena na všem možném znamenají, zkouší psát své jméno nebo na papír dělá klikyháky jakože píše, a pak to po sobě čte. Jako první mi u police v knihovně do ruky padl Kvak a Žbluňk, byl tam i Pan Sova, Lotta z Rošťácké uličky, kratší čítanky a další knihy se štítkem „První čtení”.
Česká školní inspekce vydala minulý týden zprávu k mezinárodnímu výzkumu PIRLS 2021, ve kterém se porovnávají výsledky čtenářských dovedností dětí čtvrtých tříd v téměř šedesáti zemích světa. Výzkum je přínosný i v tom, že kromě dvacetiletého mapování výsledků žáků v testu ověřující schopnost porozumět textu, nabízí vhled do toho, jak se děti z různých koutů světa ve škole učí číst nebo jak hodnotí své čtenářské schopnosti. Jak si naši desetiletí čtenáři v mezinárodním srovnání vedou?
Regály v dětských odděleních knihkupectví jsou rok od roku plnější a nabízejí spoustu krásných titulů na různá témata. Stále mi ale chybí více knih pro děti předškolního a raně školního věku, které by byly bohatě a vkusně ilustrované, s menším množstvím textu, přibližovaly by témata, která děti v tomto věku prožívají a ještě zprostředkovávaly kultivované poselství.
Často se říká, že dětské publikum je to nejnáročnější. Když se nudí, má hlad, je mu horko nebo ho nabídka nezaujme, neváhá to dát najevo. A tak někdy děti spolupracují a jindy si to prostě ne a ne sednout. A nezáleží na tom, jestli jde o návštěvu divadla, nebo třeba o setkání nad knihou v místní knihovně.
Kdy jste si naposledy vzali knížku a ponořili se do ní tak, že vás pohltila? Kdy jste se přistihli, že přemýšlíte třeba o jedné jediné větě, která vás v nějakém textu zasáhla opravdu do hloubky? A kdy naposledy jste zkusili zformulovat něco na papír? Děti ve škole ve středočeských Hovorčovicích se takovému textovému poznávání věnují pravidelně každý týden. Skrze rostoucí čtenářskou i pisatelskou gramotnost rozvíjejí řadu dovedností potřebných pro budoucí život.
Často se mluví o tom, jak přivést ke čtení nejmenší děti, jak je podchytit, jaké knihy jim nabídnout. A tak trochu se smiřujeme s tím, že v pubertě už jsou děti rozdělené na „čtenáře“ a „nečtenáře“, karty jsou rozdány a nedá se s tím už nic moc dělat. Češtinářka Barbora Medunová z Klášterce nad Ohří to ale odmítá přijmout a bojuje o každou duši na víceletém gymnáziu i střední odborné škole, kde učí. Jak?
Co jsou to volby? Je Putin ten nejzlejší člověk na světě? Umírají i miminka? Děti nás občas překvapí otázkami, na které je velmi těžké odpovědět. A čím jsou mladší, tím je to těžší. Anna Durnová, socioložka a politoložka, která přednáší na Univerzitě ve Vídni, napsala knihu, jež může být rodičům inspirací. Je to příběh dětí, které pokládají podobné otázky a rodiče jim odpovídají. Odstartovala ji otázka jejího syna na to, proč existují sprostá slova, když je nesmíme používat.
