Lucie Kocurová 
Školy se rády chlubí vším, co dělají jinak než ostatní. Asi každý si umí představit, co to znamená, že děti mají od první třídy angličtinu nebo informatiku. Pokud se ale rodič na schůzce budoucích prvňáčků dozví, že se jeho dítě bude učit číst analyticko-syntetickou metodou, nemusí z toho být úplně moudrý.
Na tom, že by Česko mělo mít dobré školy, se asi shodnou všichni. Už mnohem menší shoda ale panuje v tom, jak by měly vypadat. Světlo do debaty na téma kvalitní škola se rozhodla vnést Česká školní inspekce (ČŠI) a na začátku prosince loňského roku vydala zprávu s názvem Společné znaky vzdělávání v úspěšných základních školách.
Možná se právě teď rozhodujete mezi běžnou první třídou základní školy a třídou se vzdělávacím programem Začít spolu. Co od něj můžete čekat, a je tento vzdělávací program vhodný pro každé dítě? „V každé škole samozřejmě záleží na učiteli,“ říká Zdeňka Kreislová z 1. Základní školy v Plzni, která v tomto programu učí už dvacet pět let. „Vidím, že k Začít spolu inklinují učitelé kreativní, kteří chtějí učit jinak.”
Metoděj se začal měnit ve dvou letech. Doma si s diagnózou poruchy autistického spektra poradili, ale ve školce se polekali a začali doporučovat, aby chlapec přešel do speciální školky. Rodiče trvali na tom, aby zůstal s ostatními neurotypickými dětmi, a i přes těžké začátky je dnes případ Metoděje braný jako příklad podařené inkluze. „Myslím si, že školka si na synovi osahala, jak se k dětem se znevýhodněním chovat, a teď už si troufnou na ledacos,“ říká matka Alexandra Šmídová.
třeba koupit sedmnáct sešitů po osmadvaceti korunách. Pokud chcete poslat dítě samotné do papírnictví, kolik mu musíte dát s sebou peněz? Většina lidí v tuto chvíli sedá k papíru a násobí hezky pod sebou, někteří dokonce raději vytáhnou mobil nebo kalkulačku. Je to ale potřeba? Nedal by se i podobný příklad spočítat z hlavy?
Třináctiletý Štěpán Mašík z Liberce má rád tamní zoologickou zahradu a rozhodl se jí v pandemii pomoci. Vymyslel únikovou hru, zatáhl do projektu spolužáky a vybíral pro na podporu zvířat i peníze. Od organizace Člověk v tísni za to dostal cenu Gratias Tibi.
„Vydrž, Prťka, vydrž” a další legendární hlášky z oblíbeného filmu Sněženky a machři zná z generace dnešních rodičů asi každý. A není divu, protože lyžařské výcviky prostě v našich očích patří ke školnímu životu. Jenže od premiéry filmu uplyne brzo čtyřicet let; na horách se už bez sněhových děl neobejdeme a sjezdové lyžování se přesouvá do kategorie finančně náročných kratochvílí. Budoucnost „lyžáků“, jak je všichni známe, je tedy nejistá.
“Zkusit osmileté gymnázium” je dnes pro mnoho rodičů v podstatě otázka bontonu; napříč Českem se hlásí téměř pětina dětí. Mnohé základní školy potom oprávněně hořekují, že jim místní prima “vyluxuje” studijní typy. Existují ale i školy, které se rozhodly pasivně nepřihlížet, a místo toho se stávají místem, odkud se neodchází. Jak to dělají?
Děti na prvním stupni jsou neskutečně flexibilní. Okamžitě si poradí s jakoukoliv situací, jsou připravené komunikovat všemi kanály. FOTO: Kateřina LánskáPo roce a půl distanční výuky mají za sebou české školy první pololetí, v němž nebyl vyhlášen žádný lockdown a nedošlo k plošnému uzavření škol. V jakém rozpoložení se děti vrátily do škol a jak … Číst dál
Řekli jsme si, že našim cílem je, aby každé dítě dostávalo ve škole přesně to, co pro svůj rozvoj potřebuje. FOTO: Kateřina LánskáOdbor školství býval mnohdy na českých radnicích a magistrátech takový otloukánek – obsazoval se mezi posledními a často těmi, na které tak nějak zbyl. Není tedy divu, že mnohdy funguje jakousi setrvačností, řeší … Číst dál
