Lucie Rybová 
Součástí povinné školní docházky je také čtyřicet hodin plavání, výsledkem by mělo být, aby žáci na prvním stupni zvládli jeden plavecký způsob. „Drtivá většina žáků, kteří přijdou na povinné školní plavání, jsou úplní neplavci, řada z nich je v bazénu dokonce poprvé v životě,“ popisuje lektorka plavání Vendula Boubínová. Před deseti lety to bylo naopak.
Myslím si číslo. Když k němu přidám jednu čtvrtinu ze stovky, vyjde mi třicet. Učitelka Dagmar Marvanová stojí před čtvrtou třídou Základní školy Chodov v Praze. „Tři-dva-jedna-teď!“ odpočítává. V lavicích sedí jedenáct dětí a na „teď“ jim všem vylétnou ruce nahoru. Dlaň mají otevřenou a prsty trčí do všech stran. To není nový způsob hlášení, to oznamují výsledek příkladu, který vyřešily. Právě tu v rámci dělené výuky probíhá hodina matematiky.
Petr Mihalco učí čtvrtou třídu na základní škole Labyrinth v Brně. Při své výuce klade důraz na skupinovou práci a třeba shodu podmětu s přísudkem se jeho žáci naučili vlastně bez něj. “Já potřebuji, aby na konci páté třídy žáci psali správně pravopisně. A jestli umí odříkat vyjmenovaná slova, není tak důležité,“ říká učitel.
Větu o pekle napsala domů z tábora devítiletá Katka. Jednou se to stane vtipnou rodinnou historkou, ale když pošťačka pohled s tímto vzkazem přinesla, její rodiče to samozřejmě vyděsilo. „Mysleli si, že tu jsem nešťastná,“ říká kudrnatá holčička. Maminka hned zavolala vedoucí tábora a dozvěděla se, že peklo je to tu vlastně pro všechny. Peklo je totiž hlavním motivem tábora, který pro zvídavé děti pořádá společnost Mensa.
Její žáci si známky navrhují sami. Testy píší v podstatě jen proto, aby si vyzkoušeli, jak reagují pod tlakem. „Mým hlavním úkolem je, jim fyziku neznechutit. A moc mě mrzí, že takto často přicházejí už ze základní školy,“ říká Barbora Havířová, která učí matematiku, informatiku a fyziku na Gymnáziu Elgartova v Brně. Její žáci ji nominovali na cenu pro nejlepší učitele.
Během prázdnin s dětmi poznáváme nová místa, sbíráme lesní plody a vrháme se do nových zážitků. Občas je však výsledek takový, že potřebujeme pomoc zdravotníků. Která čísla by vám určitě neměla chybět v mobilu?
Přemýšlivé děti jsou “ochuzené” jinde, nebo jsou to pouze potomci ambiciózních rodičů, kteří je odmalička drilovali. Vůbec ne. Problematika nadaných dětí je daleko komplikovanější než pouze jednoduché konstatování, že to dítěti ve škole dobře jde. Přinášíme pět nejrozšířenějších mýtů o nadaných dětech.
Dítě je v problémech a Vy lovíte v hlavě základy první pomoci. Vzpomínáte na kurz, který jste absolvovali možná před desítkami let nebo na rady babiček. A jdete na to. Vytahujete jazyk pacientovi v bezvědomí, dítěti na popáleninu od sporáku dáváte led a těm, co se udělá nevolno, zvedáte nohy nahoru. Špatně, špatně a špatně. O mýtech, týkající se první pomoci, jsme se bavili s Markem Hylebrantem ze Záchranné služby Středočeského kraje.
Zvonilo už před pěti minutami, ale studenti třetího ročníku na Brněnském gymnáziu Elgartova, jakoby neslyšeli. V různých částech třídy postávají tři skupinky a vesele se mezi sebou baví. Tmavovlasý kluk zrovna čte něco z proužku papíru dívce proti sobě. Něco o zvuku. Dívka otáčí hlavu a… ajaj, pardon, to není studentka, je to učitelka. A ne ledajaká, je to jedna z oceněných učitelů roku.
Některé pětileté děti zvládají i učivo třetí třídy, emociálně či sociálně jsou na úrovni svých vrstevníků, někdy i níže. Po jaké škole by se měli rodiče těchto dětí poohlížet? A kdy by takové dítě mělo do školy nastoupit? “To není pevně dané. Důležité je naopak nemít od školy vysoká očekávání,” upozorňuje ředitelka Centra nadání Jitka Fořtíková.
