Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

nadané děti

Školky nejsou na nadané děti moc zařízené, říká Daniel, který vystudoval Cambridge

autor:
"Po druhém ročníku jsem si vybral Aerospace Engineering, za kterým jsem do Cambridge šel," říká Daniel.

Jako jeden z mála Čechů vystudoval britskou Cambridge. Domů do Prahy se pak Daniel Demovič (25 let) vrátil v roce 2020, aby nastoupil na ČVUT na doktorandské studium v oboru leteckého inženýrství. Letadly žije. Ač by si jednou rád splnil klukovský sen o pilotování, v tuto chvíli má jiné cíle. „Nejvíc mě přitahuje vývoj technologií, teorie a výpočty,“ říká se svým typickým širokým úsměvem, za kterým není žádný těžký introvert, jak se často o nadaných a přemýšlivých předpokládá. Dan je plný energie, která funguje jako doping i pro ty, kdo s ním můžou mluvit, byť jen malou chvilku.

Nepotřebujeme papír o nadání, abychom děti podpořili, říkají na škole v Ústí nad Labem

autor:
Školu na kopci vyhledávají i rodiče nadaných dětí z Ústecka.

Mimořádně nadaných dětí jsou v populaci tři procenta, nadaných je asi pětina. Čistě statisticky vzato jich tedy v každé české třídě sedí hned několik. Některé školy tvrdí, že žádné nadané žáky nemají, jiné naopak přemýšlivé děti podporují. „Každý žák potřebuje něco jiného a my se snažíme o to, aby to v rámci možností dostal,“ říká učitelka Lenka Macková.

Když dětem prozradím řešení, vezmu jim touhu objevovat, říká učitelka nadaných

autor:
"U nás má každý žák nastavený svůj individuální rozvojový plán, a ví, že cílem je pracovat na své maximum," říká Irena Matušková.

Irena Matušková byla nadaným dítětem, jedno takové jako matka vychovala a na Základní škole Didaktis v Brně se jim věnuje profesně. Zároveň přednáší a předává konkrétní tipy na seminářích pro učitele, kteří chtějí s nadanými pracovat, a je spoluautorkou učebnice Koumák pro prvňáky Český jazyk. „Na spoustu nadstandardních aktivit vám stačí papír, tužka, kopírka, počítač, laminovačka a nůžky,“ říká.

Spolužákům na základní škole byla pro smích. Mladá vědkyně se ale nenechala udolat 

autor:
Příští rok ji čeká oficiální vstup na univerzitu, obor experimentální molekulární biologie.

Ve třech letech ji zajímal mechanismus fotosyntézy, ve čtyřech začala číst a k pátým narozeninám si přála jediné: opravdový model lidského těla, které ji fascinuje dodnes. „Učila jsem se latinské názvy kostí, snažila se rozumět onemocněním, ale potřebovala jsem rozumět světu obecně, včetně historie či politiky,“ vzpomíná čerstvě plnoletá Darja Klementová na dětství, které coby mimořádně nadané dítě prožívala v mnoha ohledech úplně jinak než její vrstevníci.

Rodičům nadaných dětí málokdy ve škole někdo naslouchá, říká Lenka Eckertová z Nadace RSJ 

autor:
"Některé školy neakceptují vhodným způsobem nejen názory rodičů, ale ani oficiální zprávy," říká Lenka Eckertová.

Na počátku října spatřil oficiálně světlo světa Přemýšlivec − projekt, který zastřešuje Nadace RSJ v čele s Lenkou Eckertovou. Několik minulých let nadace trpělivě propojovala odborníky věnující se práci s intelektově nadanými dětmi a hledala příběhy takových dětí (i dospělých). Nakonec vyšel na světlo Přemýšlivec s přáním, aby právě přemýšliví lidé měli ve společnosti své bezpečné místo. Protože navzdory přesvědčení, že život s nadáním je zalitý sluncem, to tak nebývá.

Hlavou na třináct, emocemi na pět let. Jak zvládnout, že máte dítě přemýšlivce

autor:
I když se snažila zapadnout, odjakživa jí bylo lépe s dospělými.

Mohlo by se zdát, že nadání je dar a život s přemýšlivým dítětem je plný klidu a moudrých diskusí. Jenže často to bývá naopak – děti s nadáním na sebe kladou vysoké nároky, jsou perfekcionisty v každém ohledu, a navíc se svému okolí mohou zdát “divné”. Záchranou se pro ně může stát setkání se sobě podobnými – jako u jedenáctileté Agátky, jejíž příběh se stal součástí projektu Přemýšlivec. 

Podpora nadaných neznamená drahé vybavení a spoustu práce navíc, říká koordinátor nadání

autor:
"Nejdůležitější je, aby učitelé vnímali děti jako celé skvělé osobnosti, a ne jen přes své předměty.," říká Josef Roušar.

Josef Roušar figuruje hned ve dvou projektech, které pomáhají školám zavést systém podpory nadaných žáků. Jeden z nich organizuje Národní pedagogický institut ČR, druhý je neziskový projekt Synapse. Zároveň působil na všech stupních českého školství a fungování škol tak poznal na vlastní kůži. “Ve školách často péči o nadané děti táhne jeden nadšenec,” říká. 

Nadané dítě je pro učitele největší spojenec. Pokud ho ovšem vidí, říká Kateřina Emer

autor:
"Snaha napasovat nadané dítě na místo standardního žáčka bývá odsouzena k neúspěchu. Trpí tím jak to dítě, tak i celá třída a zoufalí bývají i učitelé," říká Kateřina Emer.

Kateřina Emer vytvořila projekt Synapse, který školí odborníky pracující s nadanými a pomáhá školám tyto žáky lépe začlenit. Na facebooku vede také skupinu Malí a velcí (asi) nadaní a působí v této oblasti jako poradkyně, lektorka a koučka. Sama mezi lidi s vysokým intelektem patří a na vlastní kůži tak zná i jejich obtíže. „Lidé si často myslí, že nadané děti mají někde přidáno a někde ubráno. Ale tak to není. Ony mají prostě všeho přidáno. Vnímají všechny vjemy strašně intenzivně, všechny emoce strašně hluboce. A jsou často samy,“ říká. 

Co vás čeká v poradně při testech nadání? Zeptali jsme se za vás

autor:
"Většinou se s dítětem seznámím, chvíli si s ním povídám, třeba si i kreslíme," říká Pavla Picková.

Když se začne mluvit o nadání dítěte, je Pedagogicko-psychologická poradna nejčastěji skloňovanou institucí. Právě jejich posudek je pro školu tím jediným, který bere v potaz. Na jeho základě může získat škola podporu a dítě podpůrná opatření, které mu v jeho vzdělávání pomohou. Co vás při vyšetření čeká? Kdo má právo vidět výsledky testů a musíte jít jen do spádové poradny? Na všechno jsme se vás dopodrobna zeptali Pavly Pickové, krajské koordinátorky podpory nadání, která působí v Pedagogicko-psychologické poradně pro Prahu 1, 2 a 4.

Skvělým debatérem se člověk nerodí. Učí se prohrami, říká česká reprezentantka Bára

autor:
Debatovali jsme třeba, jestli je další vývoj umělé inteligence žádoucí, nebo jestli Česko potřebuje daňovou reformu.

Jak nám to říkávali učitelé, když chtěli, abychom něco rychle udělali? „A bez debat!“ Debatování se ale v posledních letech na českých školách zabydlelo a získává si další a další příznivce. Pro týmy středoškoláků dokonce existují debatní ligy v českém i anglickém jazyce. „Schopnost rychle vyhledávat kvalitní argumenty a sebevědomě se vyjadřovat se mi do budoucna bude hodit,“ říká česká reprezentantka Barbora Votlučková. „Málokdo se rodí jako dobrý debatér, ale skrze prohry se to postupně naučíte.“