O učních se traduje, že je nic moc nezajímá. Zprávy nesledují a na mobilu tak možná hrají hry, poslouchají hudbu a sledují influencery. Jenže co se stane, když dostanou možnost vyjádřit svůj názor a ovlivnit dění kolem sebe? Může z toho vzniknout třeba alegorický vůz, a také pocit, že nemusíme už jen mlčet a čekat, až ostatní něco udělají.
Na střední, nebo na učňák? Zhruba třetina absolventů základních škol se každoročně v Česku rozhodne pro nematuritní obory – asi i proto se právě učilištím věnuje i jeden díl pořadu Jak se dělá dobrá škola. Například SOŠ a SOU v Roudnici nad Labem veřejně ocenila i Česká školní inspekce, která ho zahrnula do své zprávy Společné znaky vzdělávání v úspěšných středních školách s učebními obory. „Nejtěžší pro nás bylo změnit předsudky v okolí,“ říká ředitelka Helena Všetečková.
Další díl seriálu Jak se dělá dobrá škola se natáčel na odborném učilišti na Vysočině My vás teď zavedeme do Znojma. Na první pohled se může zdát, že se jedná o klasický týden praxe kuchařů. Mistr odborného výcviku Michal Koch se ale snaží do výuky přidávat i něco navíc. Pracoval jako šéfkuchař, učí teprve čtyři roky – a už si u svých učňů vysloužil nominaci do ceny o nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize CZ.
“Klackové z učňáku” a “mrňata ze školky”. Jako by si tyto dva světy ani nemohly být vzdálenější… Na Kutnohorsku se ovšem v letošním školním roce rozhodli, že zkusí vytvářet různá nečekaná propojení mezi všemi stupni škol a napříč regionem. Vznikla nová přátelství, a také několik dřevěných truhliček na poklady.
Vypracoval se z pomocného kuchaře na šéfkuchaře a už měl nakročeno k tomu, že si otevře vlastní restauraci. „Jenže pak jsem strávil víceméně náhodou jeden den ve škole a chytlo mě to tak, že jsem během několika let kompletně překopal svůj život,“ říká Michal Koch. „Ve škole si plním svůj sen.“ Letos se probojoval i mezi finalisty ceny o nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize CZ.
Nejen v současné vypjaté době, kdy se ani jedničkáři v některých regionech nevejdou na gymnázia a střední odborné školy, si rodiče o svých dětech často říkají – hlavně, ať neskončí na učňáku! V představách mnohých jsou učiliště zanedbané instituce, které produkují lidi závislé na sociálních dávkách. Jenže není učiliště jako učiliště, jak zdůrazňuje i Česká školní inspekce.
Učit na učilišti? Jen to ne, zaklíná se spousta učitelů. Někteří jsou naopak nejspokojenější právě tam. Mezi podobné nadšence patří Zdeňka Musilová Heroldová, která učí matematiku, němčinu a ekonomiku na učilišti a střední škole v Krupce a v Teplicích. „S učni si můžu mnohem víc hrát a soustředit se na to, aby opravdu pochopili to, co potřebují k práci a k životu,“ říká.
Kolik zhlédnutí může mít video o výrobě loveckého salámu? Pokud to natočí Mistr Málek, tak klidně dvě stě tisíc. Jan Málek je zkušený řeznický mistr, který už dvacet let v Trmicích u Ústí nad Labem vzdělává další adepty řeznického umění. Je pravda, že učňáky jsou jen školami pro hloupé?
Řezníků se zoufale nedostává a školy už je dokonce lákají na stipendium. Uplatnění najde v podstatě každý, kdo se vyučí optikem, jistotou je i zdravotnictví. A zrodil se nový perspektivní obor: operátor skladování, který rozumí i logistice a počítačům.
Mistrová "na cukrárně" Ingrid Tchirová a kolem ní gravitující učnice. FOTO: Kateřina LánskáOdborná učiliště někdy působí smutně. Střední škola gastronomická Adolpha Kolpinga ve Žďáru nad Sázavou ale miluje úspěch a pracuje na tom, aby se její žáci měli z čeho radovat. Součástí receptu je i křesťanský soucit. Dětem, které na základní škole nikoho nezaujaly, škola … Číst dál
