Kosťa a Saša chodili ještě před čtrnácti dny do školy v Kyjevě. V jejich městě se ale teď válčí, a tak spolu s maminkou a mladším bratrem uprchli do Česka. V úterý poprvé usedli v lavicích pražské Bratrské školy. Po jarních prázdninách nastoupí do Sašiny třídy ještě jedna ukrajinská dívka. „Je to punk, narychlo pro ně sháníme svačiny, obědy, aktovky i penály,“ říká ředitel školy Rostislav Konopa.
loruska Viktoryia Markautsova přichází do školy v 7:45 a končí úderem jedné. Poslední její povinností je předat rodině devítiletého Vilíka, kterého má na starosti. Pečuje ale i o jiné děti ze 3.C základní školy Solidarita v Praze 10. Za to, že je cizinka, ve výběrovém řízení body nezískala, ale teď se to může hodit. Do školy míří hned několik dětí z rodin, které uprchly z Ukrajiny. Jaký je jeden březnový den této asistentky pedagoga?
Tíseň a obavy z války jsou v souvislosti s aktuálním děním na Ukrajině hmatatelné i v českých školách. Zvlášť náročné situace zažívají v posledních dnech učitelé, kteří mají ve třídách žáky z obou znesvářených států. Další zase museli odpovídat na otázku: bude u nás válka, paní učitelko?
Přicházím do třídy, abych zahájil další naši hodinu dějepisu, která bude tentokrát věnována příčinám a začátku studené války. Studenti za pomocí textu a krátkých videí sami analyzují vznik bipolárního světa a klíčové rozdíly mezi “západním” a “východním” blokem. A ještě během práce se ozve jedna studentka, která rozhodně nepatří mezi dějepisné fanynky, s glosou, že ty vztahy jsou tehdy podobné těm dnešním. Narážka na dění kolem Ukrajiny, respektive euroatlantické přetlačování se s autoritářským Ruskem. Ano, pochopila jste správně, reaguji. A dodávám svou oblíbenou větu, že to je kouzlo moderních dějin, nabízejí hodně paralel pro současný svět a nabízejí řadu odpovědí na otázku, proč svět kolem nás vypadá tak, jak vypadá.
Školy se rády chlubí vším, co dělají jinak než ostatní. Asi každý si umí představit, co to znamená, že děti mají od první třídy angličtinu nebo informatiku. Pokud se ale rodič na schůzce budoucích prvňáčků dozví, že se jeho dítě bude učit číst analyticko-syntetickou metodou, nemusí z toho být úplně moudrý.
Na webech základních i středních škol se v posledních letech čím dál tím častěji objevuje tajemná zkratka CLIL. Dala by se přeložit zhruba jako „vzájemně propojená výuka předmětu a cizího jazyka“ a má za cíl dopřát českým žákům, aby se ve škole s jazyky setkávali co nejčastěji. Na pražské Základní škole Hanspaulka se „clilově“ učí i fyzika, vlastivěda nebo přírodověda.
„Školy absolutně nemají potřebu vnímat děti jako partnery. Nevidí, že škola může dobře fungovat jen v případě, že se tam děti budou cítit dobře. Že to může pomoct jim. Stále vidí děti jako ty, co do vzdělávání nemají co mluvit,” říká průvodkyně Eduzměny Jitka Gabašová. V rozhovoru poodhaluje, jak nelehké je měnit české školní prostředí, jak školy reagují na výzvu ke změnám nebo jakou roli v tom sehrává konzervativní přístup některých rodičů, kteří ještě stále vyžadují výchovu k poslušnosti.
“Zkusit osmileté gymnázium” je dnes pro mnoho rodičů v podstatě otázka bontonu; napříč Českem se hlásí téměř pětina dětí. Mnohé základní školy potom oprávněně hořekují, že jim místní prima “vyluxuje” studijní typy. Existují ale i školy, které se rozhodly pasivně nepřihlížet, a místo toho se stávají místem, odkud se neodchází. Jak to dělají?
Děti na prvním stupni jsou neskutečně flexibilní. Okamžitě si poradí s jakoukoliv situací, jsou připravené komunikovat všemi kanály. FOTO: Kateřina LánskáPo roce a půl distanční výuky mají za sebou české školy první pololetí, v němž nebyl vyhlášen žádný lockdown a nedošlo k plošnému uzavření škol. V jakém rozpoložení se děti vrátily do škol a jak … Číst dál
„Škola měla propracovaný učební styl, který mě krok za krokem naučili,“ vysvětluje Pavel Bobek. FOTO: Kateřina LánskáUčitel vyzkouší dva žáky a pak už je hodina až do přestávky jeho. Tento model, který si mnozí dospělí pamatují ze svých školních let, nezmizel úplně, ale standard už to není. Pokud učitel nechá Lojzu v zadní lavici, aby … Číst dál
