Co bychom si měli odnášet ze základní školy? Určitě násobilku a trojčlenku, nějaký ten pravopis a cizí jazyk. Co ale například schopnost vybírat si zdravé jídlo, rozvíjet přátelské vztahy nebo vyhledat odborníka ve chvíli, kdy se propadáme do černých myšlenek? Podle nových Rámcových vzdělávacích plánů by třeba i toto mělo nově patřit k učivu základní školy – a to pod názvem wellbeing.
Učí informatiku a přírodopis a motivuje své žáky k používání mobilu v hodinách. “Technologie se nemají učit v hodině informatiky, ale v předmětech jako hudebka, zeměpis nebo přírodopis. Třeba tím, že žáci vytvářejí video,” říká Pavel Hodál ze Základní školy Bakalovo nábřeží v Brně.
Vytváří podcast, fotí, angažuje se v mnoha aktivitách. Letos navíc Daniel Pražák z pražské Základní školy Strossmayerovo náměstí skončil druhý v soutěži o nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize Czech Republic. “Účast v soutěži bral nejen jako ocenění, ale i zkoušku vlastního učení. Dostat zpětnou vazbu od poroty pro mě bylo svátkem samo o sobě,” říká.
Pavel Bobek sbíral první učitelské zkušenosti v náročném prostředí přistěhovalecké čtvrti jižního Londýna. Po dvou letech hledal podobnou výzvu v Praze. V jeho současné třídě v pražské Základní škole Solidarita má třetina žáků odlišný mateřský jazyk, dalším dětem komplikuje vzdělávání ADHD nebo poruchy učení. Ukazuje se, že nejmodernější britské metody, kdy učitel pevně drží otěže dění ve třídě, fungují i na české základce. „Po covidu některé děti třeba nebyly ani schopné ve třídě vydržet nebo se válely po lavici a byly úplně odpojené. A teď začíná hodina, ony tam sedí, mají všechno připravené a čekají na otázky,“ říká Pavel Bobek.
Zvonilo už před pěti minutami, ale studenti třetího ročníku na Brněnském gymnáziu Elgartova, jakoby neslyšeli. V různých částech třídy postávají tři skupinky a vesele se mezi sebou baví. Tmavovlasý kluk zrovna čte něco z proužku papíru dívce proti sobě. Něco o zvuku. Dívka otáčí hlavu a… ajaj, pardon, to není studentka, je to učitelka. A ne ledajaká, je to jedna z oceněných učitelů roku.
Smíchat děti z druhé, třetí a čtvrté třídy a v hodině angličtiny jim naservírovat Hejného matematiku? To zní jako naprostý chaos. Pro učitelku Magdalenu Málkovou z Nové Vsi u Kolína je to ale každodenní realita. „Nikdy jsem neučila jinak,“ vysvětluje. „Přišlo by mi škoda, kdyby děti nemohly pracovat napříč ročníky. A když nabízíme téma, které prochází předměty, děti si z výuky mnohem víc odnesou.“
Nejlepší učebnice je ta, kterou si vytvoří samotné děti. Už brzy tuto vzletnou teorii budou moci ověřit žáci i učitelé na několika školách – Badatelský deník pro chemii a fyziku se už totiž tiskne.
Na zemi leží zhroucená postava. U ní klečí dvě drobné blonďaté holčičky, mohou jim být teprve čtyři roky. Jedna má ruce natažené v lokti a pravidelně tlačí na chlupatý hrudník velkého pacienta. Teď a teď a teď! Druhá je připravená a když se její kamarádka unaví, hned ji vystřídá. Teď a teď a teď! Takhle se chvíli střídají, až se za nimi objeví záchranář a bezvládného pacienta převezme. Srdce nenaskočilo, dech se neobnovil. Nemohl. Bezvládná postava je obří plyšový medvěd Brumla. Přinášíme reportáž o tom, jak se učí první pomoc ve školce.
„Buďme všichni v pohodě!” To se sice jednoduše řekne, ale už hůř udělá. Jak se dá ve škole pracovat, aby byl zajištěn wellbeing pro učitele i pro žáky, se zamýšlejí letošní finalisté ocenění o nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize Czech Republic.
Základní škola v Církvici přesunuje část výuky na čerstvý vzduch. Spokojeni jsou všichni, dokonce i když jim model kostry rozfouká vítr nebo když začne pršet.
