„Buďme všichni v pohodě!” To se sice jednoduše řekne, ale už hůř udělá. Jak se dá ve škole pracovat, aby byl zajištěn wellbeing pro učitele i pro žáky, se zamýšlejí letošní finalisté ocenění o nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize Czech Republic.
Základní škola v Církvici přesunuje část výuky na čerstvý vzduch. Spokojeni jsou všichni, dokonce i když jim model kostry rozfouká vítr nebo když začne pršet.
Počítače a moderní technologie obecně ho baví už od dětství, snaží se je využívat smysluplně – a ještě to naučit ostatní. Lektor a konzultant Ondřej Neumajer je mimo jiné i součástí týmu, který stojí za revizemi vzdělávacích programů, díky nimž by se děti měly učit nejen správně zformátovat nadpisy v dokumentu, ale také účelně využívat mobil v běžném životě. Za svoje působení získal nedávno cenu Nadace České spořitelny.
Zavést badatelskou výuku, která je postavená na samostatném objevování, není pro učitele snadné. Někteří se do toho ani nepouštějí ze strachu, že se jim hodina zhroutí a že nakonec děti nic nenaučí. Petr Distler je ale zastáncem badatelského učení, sám takto učí chemii na gymnáziu a pro ostatní učitele pořádá kurzy. Ačkoli byl i českým ambasadorem badatelství ve výuce v evropském projektu AmgenTeach, upozorňuje, že nejde o samospásnou metodu.
Lotyšsko se podobně jako Česko pokouší postupně proměnit školy z institucí, kde se žáci dozvědí hodně faktů, v místa, která lidem pomohou získat dovednosti nutné k přežití v dnešním složitém světě. Detaily prozrazuje Skaidrite Bukbarde, která vede komunitní vzdělávací centrum v lotyšském městě Jelgava.
Ředitel školy klečí na zemi a nad ním se tyčí páťáci. Žák čtvrté třídy sedí na dva metry vysokém kameni. Děti se válející v trávě a mžourají přes papírové okénko. Tak si asi většina lidí školní výuku nepředstavuje. Ale i tak může vypadat – když neprobíhá ve třídě, ale na školní zahradě.
Méně agresivity a šikany, více empatie a tolerance. Takový efekt má na děti podle kanadských vědců přítomnost miminka. Už třetím rokem to ověřují i v Základní škole Rokycanova v západočeském Sokolově. Dva roky chodila za tamními žáky Agátka, teď je každé úterý navštěvuje „učitel“ Vikoušek. „Jakmile se tu objeví, celá škola se zklidní. Potřebovali bychom, aby sem chodil každý den,“ říká ředitelka školy Petra Šišková. Tento a jiné projekty empatie ve škole už nesou své ovoce.
Den Země je příležitostí, jak se nejen více bavit o životním prostředí, ale jak si také něco prakticky vyzkoušet – a to doma i ve škole. Inspiraci přináší i Kampaň obyčejného hrdinství – děti sázejí stromy, učí se šetřit vodou nebo vyrábějí třeba ježkovníky. Přinášíme reportáž ze školy, která celý týden plnila ekologické výzvy, ke kterým se může připojit každý.
Ný, natý, itý, ičitý… Vzorečky, rovnice, roztoky a koncentrace. Pamatujete si ještě, jak jste se učili chemii? Žáků, kteří si během hodin mohli skutečně něco vyzkoušet, není mnoho; většina z nich strávila hodně času opisováním z tabule a následnou tvorbou taháků na písemky. Nově vznikající centra pro učitele si kladou za cíl tuto neveselou situaci zlepšit.
O pražském osmiletém gymnáziu Přírodní škola někdo napsal, že je to vlastně maskovaný skautský oddíl. Zřejmě proto, že formování charakteru a práce pro druhé je takříkajíc přímo vytesaná do základů školy. “Když myslíme na druhé, je nám líp,” říká zakladatel a ředitel František Tichý a noří se do dalších a dalších projektů pomoci, k čemuž přizývá i žáky své školy.
