Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

inkluze

Kroužky zdarma nebo balíčky potravin. Jak žákům z vyloučených lokalit pomáhají jejich školy

autor:
Největším problémem je záškoláctví. „Abychom s nimi mohli pracovat, potřebujeme je mít ve škole,“ říká zástupce ředitelky Rostislav Maršálek.

Brněnská Základní škola Merhautova se nachází se ve vyloučené lokalitě, v takzvaném brněnském Bronxu. Žáci ze sociálně slabých rodin tvoří asi osmdesát procent školy. A podobná je situace o několik stovek metrů dál – na Základní škole náměstí 28. října, kde jsou také téměř všichni žáci z vyloučeného prostředí. Vedení obou škol se už několik let snaží, aby pro děti byla škola místo, které není jen o učení, ale kde jim je dobře. Daří se to?

Dvojí výjimečnost: když se vysoký intelekt potkává s handicapem

autor:
Někdy poznáme, že proti sobě máme chytré dítě, ale upoutá nás spíš to, že například v důsledku ADHD nebo ADD „zlobí“, vyrušuje a rozbíjí kolektiv kolem sebe.

Jsou intelektově nadaní, někdy dokonce mimořádně nadaní. IQ u nich překračuje průměrné hranice. A přesto jejich potenciál nevidí učitelé, ale ani rodiče. Naproti jejich silným stránkám totiž stojí handicap, který intelektem vyvažují tak, že nakonec není vidět nic. Ani handicap, ani nadání. Jen „vybalancovaný průměr“ a na první pohled úplně obyčejné děti, které uvnitř sebe ovšem žijí často dost náročné věci.

Chceme dát lidem s postižením víc příležitostí do života, nejen chráněné dílny, říkají zástupci tranzitního programu

autor:
"Chtěli jsme, aby se u nás naučili žít co možná nejvíc normálním životem."

Mladým lidem s mentálním postižením se společně snaží ukázat, jak žít běžný život jako jejich vrstevníci. Pomáhají jim najít  práci a hlavně se naučit, jak se na volném pracovním trhu orientovat. Tranzitní program neziskové organizace Rytmus – od klienta k občanovi bere středoškoláky do pekáren, květinářství i skladů. Pražská Praktická škola – Lyceum jim zase dává všeobecné vzdělání a učí, jak třeba pracovat s penězi. 

Škola v brněnském Bronxu nabízí hudební kroužky. Kytaru půjčí i domů

autor:
Hrají hlavně písničky, které se dají zpívat. Tak to děti víc baví.

Hudbu jako prostředek integrace žáků z různých sociálních a etnických skupin už několik let využívají na brněnské Základní a mateřské škole Merhautova. Ta se nachází ve vyloučené lokalitě, v takzvaném brněnském Bronxu. Navštěvují ji převážně děti ze sociálně slabých rodin. Velkou část žáků tvoří romské děti, ale také cizinci. Vedení školy jim nabízí bezplatné hudební lekce se zkušenými lektory, a to v rámci projektu Brno OnStage. Ten má dětem ukázat, že se volný čas dá trávit třeba hraním na hudební nástroj nebo zpěvem. 

Před pěti lety byla škola na zavření, teď by ji chtěli rozšířit. V Tanvaldu se věnují domácímu vzdělávání a dávají důraz na samostatnost dětí

autor:
Na 180 dětí, které momentálně mají individuální vzdělávací plán, pomohlo školu naplnit.

V jizerském podhůří je ráno pošmourno a v údolích se ještě drží mlha. Nad místní školou, která je na kopci v Tanvaldu hned naproti radnici, se ale pomyslné mraky poslední roky nedrží. Masarykova základní škola to měla donedávna nahnuté a původním záměrem města bylo sloučení dvou místních “základek”. To se ale nelíbilo veřejnosti a nakonec z toho sešlo. Ve škole se vyměnilo vedení a nyní by místo myšlenek na sloučení s někým jiným potřebovali stávající prostory rozšířit, aby mohli vyhovět co nejvíce zájemcům. 

Jsi Češka, nebo Vietnamka? S čím se ve škole i v životě potýkají mladí lidé odjinud

autor:
Už se za sebe nestydíme!

Vícejazyčných dětí a mladých lidí na českých školách všech stupňů rok od roku přibývá, a náš vzdělávací systém si s nimi neví rady. To, že se po pár měsících docházky zvládnou domluvit, ještě neznamená, že nepotřebují podporu – třeba v období přijímacích zkoušek a maturit. A kromě toho čelí mnoha stereotypům. „Jako Vietnamka jsem v představách učitelů měla excelovat v matematice, ale já jsem spíš umělecky založená,“ říká Nikola Nguyenová, studentka předškolní pedagogiky.

Jsme škola pro rychlé i pomalé. V Krnově se na inkluzi nenadává

autor:
ZŠ Janáčkovo náměstí má něco přes šest stovek žáků a zhruba stovka z nich potřebuje při učení zvýšenou podporu.

Inkluze neboli společné vzdělávání dětí „běžných“ a těch s fyzickým nebo mentálním handicapem byla v Česku zavedena zákonem v r. 2005. Uplynulo osmnáct let, a ještě stále mnozí lidé pochybují o tom, že takový způsob vzdělávání dětem prospívá. Jednou z nejvíce inkluzivních českých obcí je Krnov ve Slezsku, a mezi ostatními tu dlouhodobě vyniká Základní škola Janáčkovo náměstí. Na této „škole pro všechny“ vznikl i další díl seriálu Jak se dělá dobrá škola.

Ondro, běž se zamotat. Repotáž ze školy pro děti s autismem nebo retardací

autor:
Sedmáci Svatavy Rácové se perou se zadáním se střídavou úspěšností.

Motivační citáty na zdech, formuláře na sebehodnocení na nástěnce, klidná atmosféra plná vzájemného porozumění, maximálně deset dětí ve třídě. Pozor, nejsme v soukromé škole s drahým školným, ale na základní škole praktické a speciální – bývalé zvláštní a pomocné škole v Kralupech nad Vltavou. “My jsme tady rádi,” říká za učitele Svatava Rácová. “A děti to cítí. Kolikrát sem chodí, i když mají kašel nebo teplotu a měli by ležet doma.”

Anežka má Downův syndrom a taky plno kroužků. Rozvíjí se dobře, protože je v běžném prostředí, míní její máma

autor:
Anežka s maminkou.

Jedenáctiletá Anežka se narodila s Downovým syndromem. Ráda maluje, ale také navštěvuje skauta, cvičí v Sokole a věnuje se voltiži neboli gymnastice na koních. Je velmi komunikativní, samostatná a v životě snad bude potřebovat jen lehkou asistenci. Její rodiče jsou přesvědčeni o tom, že je to díky tomu, že má možnost chodit do běžné školy a i volný čas si užívat stejně jako její dvě zdravé sestry. “Zatím to bohužel u nás není automatické, člověk musí znát svá práva a aktivně je prosazovat. Aby mohla Anežka chodit do Sokola, musela jsem si udělat cvičitelský kurz a začít tam sama pomáhat,” popisuje Anežčina máma Lenka Hečková.

Vzdělání pedagogů není až tak důležité. Podstatnější je, jestli mají dobré srdce, říká matka dvou dětí s autismem

autor:
"Péťa je pro mnohé učitele a učitelky opravdu velké sousto, ale to je i pro mě jako mámu." (Eliška Antošová se synem Petrem)

Psycholožka Eliška Antošová vychovává dva autistické syny. Starší má k tomu vysokou inteligenci, mladší zase mentální retardaci. Oba jsou ještě ve věku povinné školní docházky a rodina má spoustu zkušeností jak s přijetím, tak s naprostým odmítáním. Na toto téma vytvořila i úspěšné video, které koluje po sociálních sítích. “Nechci šmahem odsoudit všechny pedagogy,” říká. “Ale kdybych měla shrnout všechny skandální výroky, které jsem už slyšela, mělo by video tak hodinu a půl.”