Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

inkluze

Před pěti lety byla škola na zavření, teď by ji chtěli rozšířit. V Tanvaldu se věnují domácímu vzdělávání a dávají důraz na samostatnost dětí

autor:
Na 180 dětí, které momentálně mají individuální vzdělávací plán, pomohlo školu naplnit.

V jizerském podhůří je ráno pošmourno a v údolích se ještě drží mlha. Nad místní školou, která je na kopci v Tanvaldu hned naproti radnici, se ale pomyslné mraky poslední roky nedrží. Masarykova základní škola to měla donedávna nahnuté a původním záměrem města bylo sloučení dvou místních “základek”. To se ale nelíbilo veřejnosti a nakonec z toho sešlo. Ve škole se vyměnilo vedení a nyní by místo myšlenek na sloučení s někým jiným potřebovali stávající prostory rozšířit, aby mohli vyhovět co nejvíce zájemcům. 

Jsi Češka, nebo Vietnamka? S čím se ve škole i v životě potýkají mladí lidé odjinud

autor:
Už se za sebe nestydíme!

Vícejazyčných dětí a mladých lidí na českých školách všech stupňů rok od roku přibývá, a náš vzdělávací systém si s nimi neví rady. To, že se po pár měsících docházky zvládnou domluvit, ještě neznamená, že nepotřebují podporu – třeba v období přijímacích zkoušek a maturit. A kromě toho čelí mnoha stereotypům. „Jako Vietnamka jsem v představách učitelů měla excelovat v matematice, ale já jsem spíš umělecky založená,“ říká Nikola Nguyenová, studentka předškolní pedagogiky.

Jsme škola pro rychlé i pomalé. V Krnově se na inkluzi nenadává

autor:
ZŠ Janáčkovo náměstí má něco přes šest stovek žáků a zhruba stovka z nich potřebuje při učení zvýšenou podporu.

Inkluze neboli společné vzdělávání dětí „běžných“ a těch s fyzickým nebo mentálním handicapem byla v Česku zavedena zákonem v r. 2005. Uplynulo osmnáct let, a ještě stále mnozí lidé pochybují o tom, že takový způsob vzdělávání dětem prospívá. Jednou z nejvíce inkluzivních českých obcí je Krnov ve Slezsku, a mezi ostatními tu dlouhodobě vyniká Základní škola Janáčkovo náměstí. Na této „škole pro všechny“ vznikl i další díl seriálu Jak se dělá dobrá škola.

Ondro, běž se zamotat. Repotáž ze školy pro děti s autismem nebo retardací

autor:
Sedmáci Svatavy Rácové se perou se zadáním se střídavou úspěšností.

Motivační citáty na zdech, formuláře na sebehodnocení na nástěnce, klidná atmosféra plná vzájemného porozumění, maximálně deset dětí ve třídě. Pozor, nejsme v soukromé škole s drahým školným, ale na základní škole praktické a speciální – bývalé zvláštní a pomocné škole v Kralupech nad Vltavou. “My jsme tady rádi,” říká za učitele Svatava Rácová. “A děti to cítí. Kolikrát sem chodí, i když mají kašel nebo teplotu a měli by ležet doma.”

Anežka má Downův syndrom a taky plno kroužků. Rozvíjí se dobře, protože je v běžném prostředí, míní její máma

autor:
Anežka s maminkou.

Jedenáctiletá Anežka se narodila s Downovým syndromem. Ráda maluje, ale také navštěvuje skauta, cvičí v Sokole a věnuje se voltiži neboli gymnastice na koních. Je velmi komunikativní, samostatná a v životě snad bude potřebovat jen lehkou asistenci. Její rodiče jsou přesvědčeni o tom, že je to díky tomu, že má možnost chodit do běžné školy a i volný čas si užívat stejně jako její dvě zdravé sestry. “Zatím to bohužel u nás není automatické, člověk musí znát svá práva a aktivně je prosazovat. Aby mohla Anežka chodit do Sokola, musela jsem si udělat cvičitelský kurz a začít tam sama pomáhat,” popisuje Anežčina máma Lenka Hečková.

Vzdělání pedagogů není až tak důležité. Podstatnější je, jestli mají dobré srdce, říká matka dvou dětí s autismem

autor:
"Péťa je pro mnohé učitele a učitelky opravdu velké sousto, ale to je i pro mě jako mámu." (Eliška Antošová se synem Petrem)

Psycholožka Eliška Antošová vychovává dva autistické syny. Starší má k tomu vysokou inteligenci, mladší zase mentální retardaci. Oba jsou ještě ve věku povinné školní docházky a rodina má spoustu zkušeností jak s přijetím, tak s naprostým odmítáním. Na toto téma vytvořila i úspěšné video, které koluje po sociálních sítích. “Nechci šmahem odsoudit všechny pedagogy,” říká. “Ale kdybych měla shrnout všechny skandální výroky, které jsem už slyšela, mělo by video tak hodinu a půl.”

Škola je jako rozjetý vlak, ze kterého vypadávají cestující, říká laureátka. Vymyslela, jak mohou opět nastoupit

autor:
„Přijde nám důležité, aby student zažil přirozené prostředí dětí, které mají sociální znevýhodnění. Aby pochopil, jaké překážky musí dítě překonávat.“

Přece nemůžeme studenty posílat do vyloučených lokalit. A přece nemůžou doučovat, když nemají žádné zkušenosti. Takové pochybnosti provázely nápad, že by brněnští studenti pedagogické fakulty měli jako povinný předmět doučování sociálně znevýhodněných žáků.  U zrodu myšlenky stála před pěti lety odborná asistentka Markéta Košatková. „Setkávání dětí, které to mají z různých důvodů těžké, s mladými vysokoškoláky, má velký hodnotový potenciál pro všechny zúčastněné,“ říká. Za své úsilí získala Cenu Nadace České spořitelny.

Adama odmítla spádová školka i škola, dnes studuje na prestižním anglickém gymnáziu

autor:
Dnes už je Adam v prvním ročníku šestiletého Anglického gymnázia v Praze.

Když se Claudii Laburdové v roce 2008 narodil syn Adam, dobrých zpráv dostala málo. Lékaři jí řekli, že se chlapec v životě neobejde bez invalidního vozíku a dokonce novopečené mámě nabídli, že může syna dát do ústavu. Dnes Adam chodí, jezdí na kole a studuje na prestižním gymnáziu. „Ve spádové školce ani škole to nevyšlo, tak jsme hledali dál a nakonec měli štěstí,“ říká Claudie.

Inkluzi jsme zvládli díky skvělým učitelkám, říká maminka chlapce s autismem. Záleží na ochotě jednotlivců

autor:
Ačkoliv to zezačátku vypadalo všelijak, Metůdka se podařilo bez problémů integrovat do běžné školky.

Metoděj se začal měnit ve dvou letech. Doma si s diagnózou poruchy autistického spektra poradili, ale ve školce se polekali a začali doporučovat, aby chlapec přešel do speciální školky. Rodiče trvali na tom, aby zůstal s ostatními neurotypickými dětmi, a i přes těžké začátky je dnes případ Metoděje braný jako příklad podařené inkluze. „Myslím si, že školka si na synovi osahala, jak se k dětem se znevýhodněním chovat, a teď už si troufnou na ledacos,“ říká matka Alexandra Šmídová.

Znát sousedy je důležitější než matika, říká maminka chlapce s Downovým syndromem

autor:
Písmenek pozná pár, spojuje některé slabiky. Do pěti počítá, ale ne zcela samostatně.

Písmenek pozná pár, spojuje některé slabiky. Do pěti počítá, ale ne zcela samostatně. FOTO: SPOLUVojta je druháček z malé vsi v Plzeňském kraji. Má Downům syndrom, a i když moc nemluví, miluje společnost dětí a ve škole ho mají všichni rádi. Své spolužáky zná už od školky a rád si s nimi hraje, raději s … Číst dál