Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

tělesná výchova

Pohyb dětí nezachráníme jen my, musí být aktivní i doma s rodinou, připomínají školy. Žáci jsou podle inspektorů oproti minulosti horší v běhu a vytrvalosti

autor:
Kde mohou být děti mezi hodinami na hřišti?

Inovativní školy mají pohyb v rámci vyučování zakotvený jako standard. S dětmi se učí venku tak často, jak jim to jen počasí dovolí. Investují do hřiště i vybavení nebo se jejich učitelé vzdělávají navíc tak, aby mohly se svými žáky jezdit třeba na lyžák. I když nejsou tělocvikáři. Pořád je ale takových škol podle České školní inspekce málo, protože děti jsou na tom podle výsledků šetření hůře, než tomu bylo v minulosti. A děvčata skončila až za chlapci. 

Žonglování a lidské pyramidy. Může i tak vypadat tělocvik budoucnosti?

autor:
Projekt TěloCIRK Katka Klusáková s kolegy pilotovala zatím na čtyřech školách.

Opakovalo se to tolikrát, že už je to skoro klišé: kondice českých dětí jde dolů a jejich váha naopak nahoru, což potvrdilo i nedávné testování České školní inspekce. Ta také přidala i doporučení, jak situaci zlepšit. Školy by měly vytvářet příležitosti pro neformální a nesoutěžní pohyb, podporovat spolupráci a zapojení i méně sportovně nadaných dětí. Dosáhnout toho mohou mimo jiné i angažováním externích lektorů a trenérů a hledáním nových aktivit, které děti zaujmou. Mohlo by to být třeba žonglování?

Děti mají všestranně sportovat co nejdéle, klidně do patnácti, říká zakladatel projektu Trenéři ve škole

autor:
"Děti by měly sportovat co nejvšetranněji co nejdéle," říká Jan Macháček.

Dítě by podle doporučení Světové zdravotnické organizace mělo denně věnovat alespoň šedesát minut pohybovým aktivitám. To ale v Česku podle dat Univerzity Palackého splňuje jen necelá pětina dětí. Kdy je pro dítě vhodné, aby se začalo úzce zaměřovat na jeden druh sportu? Nejen o tom mluvil v EDUcastu bývalý rugbista a zakladatel programu Trenéři ve škole Jan Macháček. Celý rozhovor si můžete pustit zde.

Rodiče chtějí mít doma vítěze, zapomínají přitom na citlivost dětské duše, říká trenér Marian Jelínek

autor:
"Jde o úhel pohledu, a ten předávají rodiče často i nevědomě svými výroky, chválou, odměnami, výrazem ve tváři."

Nejprve byl tělocvikářem, později hokejovým trenérem, dnes je hlavně mentálním koučem pro vrcholové sportovce. „U dětí bychom hlavně měli vzbudit lásku k pohybu a zájem pečovat o svoje tělo, mysl a duši,“ říká Marian Jelínek. 

Tělocvik, který baví? Místo známek a soutěžení se objevuje jóga, fitko i masáž chodidel

autor:
Kluci si vyzkoušejí jógu a holky zase fotbal.

Je tělocvik příležitost zažít radost z pohybu, nebo se spíš jedná o organizované ponížení, a ještě k tomu na známky? Čeští žáci se přiklánějí k druhé možnosti, a pokud můžou, cvičení se vyhýbají. Přitom stačí málo: netlačit na výkon, dbát na vztahy a nechat žáky, ať si vyzkouší i to, k čemu by se sami nedostali – kluci třeba jógu, holky fotbal, všichni kruhový trénink v komerčním fitness centru. 

Přestaňme dětem říkat „neběhej”, to jim pomůže nejvíc, říká trenér házené

autor:
"V 80. letech udělali ti nejlepší dvacet jedna shybů, střed populace jich zvládl asi dvanáct a tři až čtyři shyby dokončil de facto každý."

Na podzim proběhne v Česku po třiceti letech opět plošné měření tělesné zdatnosti. Jedním z lidí, kteří ho budou mít na starosti, je i trenér házené Josef Salák z Kutné Hory. Tím, jak děti více rozpohybovat, se zabývá dlouhodobě v rámci různých školních projektů: “Někdy stačí malá změna, a pohybu přibude – nejezdit výtahem, nevozit je všude autem, nejezdit jen na odrážedle, ale i chodit,” říká. 

Kateřina Horáková: Tělocvik mě na dlouho odradil od pohybu. Cesta zpět se hledá těžko

autor:
"Školní tělocvik mě na dlouhé roky odradil od pohybu."

Narazila jsem na retro snímek, na kterém byly dívky v bílém tričku a modrých trenýrkách šplhající po tyči. Ta fotka mě hned vrátila do dětství, do školy, do tělocvičny. K učitelce, která nás vyvolávala, a my před celou třídou museli ukázat, že vyšplháme – k červené čáře za jedna, k modré za tři, ani kousek za pět. Alespoň trochu se přitáhnout, zvednout zadeček. První pokus, druhý, třetí. Uf. Nejde to. Zase za pět.

Sněhu je málo, skipasy jsou drahé. Mají lyžáky v Česku budoucnost?

autor:
Stačí jedna zkušenost s těžkým terénem a špatně namazanými lyžemi...

„Vydrž, Prťka, vydrž” a další legendární hlášky z oblíbeného filmu Sněženky a machři zná z generace dnešních rodičů asi každý. A není divu, protože lyžařské výcviky prostě v našich očích patří ke školnímu životu. Jenže od premiéry filmu uplyne brzo čtyřicet let; na horách se už bez sněhových děl neobejdeme a sjezdové lyžování se přesouvá do kategorie finančně náročných kratochvílí. Budoucnost „lyžáků“, jak je všichni známe, je tedy nejistá. 

V zimě děti moc navlíkáte? Následkem mohou být i křivá záda

autor:
Aby dítě neskončilo s vadným držením těla, mělo by mít všestranný pohyb a také rodiče, kteří mají sami kladný vztah ke sportu.

Aby dítě neskončilo s vadným držením těla, mělo by mít všestranný pohyb a také rodiče, kteří mají sami kladný vztah ke sportu. FOTO: ShutterstockStále více dětí trpí vadným držením těla. Asi každého by napadlo, že důvodem je málo pohybu, jenže o co jednodušší je najít viníka, o to těžší je proti němu v praxi bojovat. „Lehni … Číst dál