Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

vyučování

Učitelky chodí v neoprenu a hodina trvá deset minut. Na Hanspaulce si vyzkoušeli Týden naruby

autor:
Eliška ze 3.B šla za důchodkyni.

Kdo si někdy nepřál, aby ze školy zmizely všechny předměty a zůstaly jen přestávky! Žákům pražské Základní školy Hanspaulka se to částečně splnilo. Během jejich školního Týdne naruby byly vyučovací hodiny krátké jako přestávky a naopak. Za katedru se postavili sami žáci a v hodinách se smělo jíst. Na chodbách školy byl také k vidění učitel v černém křiváku, žákyně převlečená za důchodkyni nebo celá třída v pyžamech či županech. Nápad na bláznivý týden vznikl v žákovském parlamentu a přinesl několik zajímavých zjištění. 

Kosťa a Saša z Kyjeva jdou poprvé do školy v Praze. Možná zlepší české vzdělávání

autor:
Rodina Kosti a Saši odjela z Kyjeva vlakem do Užhorodu, na hranicích strávili sedm hodin.

Kosťa a Saša chodili ještě před čtrnácti dny do školy v Kyjevě. V jejich městě se ale teď válčí, a tak spolu s maminkou a mladším bratrem uprchli do Česka. V úterý poprvé usedli v lavicích pražské Bratrské školy. Po jarních prázdninách nastoupí do Sašiny třídy ještě jedna ukrajinská dívka. „Je to punk, narychlo pro ně sháníme svačiny, obědy, aktovky i penály,“ říká ředitel školy Rostislav Konopa. 

Opora v pozadí, nebo hasič požárů? Jeden den s asistentkou pedagoga

autor:
Zatímco se děti trousí, Viktoryia si s Vilíkem opakuje pravidla chování, která mají pro něj vytištěná.

loruska Viktoryia Markautsova přichází do školy v 7:45 a končí úderem jedné. Poslední její povinností je předat rodině devítiletého Vilíka, kterého má na starosti. Pečuje ale i o jiné děti ze 3.C základní školy Solidarita v Praze 10. Za to, že je cizinka, ve výběrovém řízení body nezískala, ale teď se to může hodit. Do školy míří hned několik dětí z rodin, které uprchly z Ukrajiny. Jaký je jeden březnový den této asistentky pedagoga?

A bude válka, paní učitelko? Učitelé mohou dětem pomoct zvládnout strach

autor:
Jak daleko je Ukrajina?

Tíseň a obavy z války jsou v souvislosti s aktuálním děním na Ukrajině hmatatelné i v českých školách. Zvlášť náročné situace zažívají v posledních dnech učitelé, kteří mají ve třídách žáky z obou znesvářených států. Další zase museli odpovídat na otázku: bude u nás válka, paní učitelko? 

Radek Aubrecht: Proč učit moderní dějiny? Vysvětlují to, co dnes zažíváme

autor:
"Po 20. století nám tu také stále zůstává řada nepřehlédnutelných stop a varování."

Přicházím do třídy, abych zahájil další naši hodinu dějepisu, která bude tentokrát věnována příčinám a začátku studené války. Studenti za pomocí textu a krátkých videí sami analyzují vznik bipolárního světa a klíčové rozdíly mezi “západním” a “východním” blokem. A ještě během práce se ozve jedna studentka, která rozhodně nepatří mezi dějepisné fanynky, s glosou, že ty vztahy jsou tehdy podobné těm dnešním. Narážka na dění kolem Ukrajiny, respektive euroatlantické přetlačování se s autoritářským Ruskem. Ano, pochopila jste správně, reaguji. A dodávám svou oblíbenou větu, že to je kouzlo moderních dějin, nabízejí hodně paralel pro současný svět a nabízejí řadu odpovědí na otázku, proč svět kolem nás vypadá tak, jak vypadá.

Po hláskách, nebo po slabikách? Bez ohledu na metodu se nakonec naučí číst všichni

autor:
Způsoby, jak jsou na sebe čtení a psaní při výuce napojené, se různí.

Školy se rády chlubí vším, co dělají jinak než ostatní. Asi každý si umí představit, co to znamená, že děti mají od první třídy angličtinu nebo informatiku. Pokud se ale rodič na schůzce budoucích prvňáčků dozví, že se jeho dítě bude učit číst analyticko-syntetickou metodou, nemusí z toho být úplně moudrý.

Když se angličtina vsakuje do uší. Reportáž z hodiny vedené metodou CLIL

autor:
„Do you know, how to say it in English?“

Na webech základních i středních škol se v posledních letech čím dál tím častěji objevuje tajemná zkratka CLIL. Dala by se přeložit zhruba jako „vzájemně propojená výuka předmětu a cizího jazyka“ a má za cíl dopřát českým žákům, aby se ve škole s jazyky setkávali co nejčastěji. Na pražské Základní škole Hanspaulka se „clilově“ učí i fyzika, vlastivěda nebo přírodověda.  

Proč se změny v českém školství dějí pomalu? Otevřená zpověď průvodkyně škol

autor:
„Někde jsou na slovo ‚změna‘ opravdu citliví."

„Školy absolutně nemají potřebu vnímat děti jako partnery. Nevidí, že škola může dobře fungovat jen v případě, že se tam děti budou cítit dobře. Že to může pomoct jim. Stále vidí děti jako ty, co do vzdělávání nemají co mluvit,” říká průvodkyně Eduzměny Jitka Gabašová. V rozhovoru poodhaluje, jak nelehké je měnit české školní prostředí, jak školy reagují na výzvu ke změnám nebo jakou roli v tom sehrává konzervativní přístup některých rodičů, kteří ještě stále vyžadují výchovu k poslušnosti. 

Jak zabránit odchodům páťáků? Jedině skvělým druhým stupněm

autor:
Jak to ale zařídit, aby děti utíkat nemusely a nechtěly?

“Zkusit osmileté gymnázium” je dnes pro mnoho rodičů v podstatě otázka bontonu; napříč Českem se hlásí téměř pětina dětí. Mnohé základní školy potom oprávněně hořekují, že jim místní prima “vyluxuje” studijní typy. Existují ale i školy, které se rozhodly pasivně nepřihlížet, a místo toho se stávají místem, odkud se neodchází. Jak to dělají?

Vysvědčení někde vypadalo kvůli následkům pandemie bídně, učitelé žáky ale podrželi

autor:
Děti na prvním stupni jsou neskutečně flexibilní. Okamžitě si poradí s jakoukoliv situací, jsou připravené komunikovat všemi kanály.

Děti na prvním stupni jsou neskutečně flexibilní. Okamžitě si poradí s jakoukoliv situací, jsou připravené komunikovat všemi kanály. FOTO: Kateřina LánskáPo roce a půl distanční výuky mají za sebou české školy první pololetí, v němž nebyl vyhlášen žádný lockdown a nedošlo k plošnému uzavření škol. V jakém rozpoložení se děti vrátily do škol a jak … Číst dál