Kam se poděly zlaté české ručičky? Učňům chybí ambice, sebevědomí i potřebné dovednosti

„Všechny předměty vztahujeme ke gastronomii,“ říká ředitel Střední školy gastronomické Adolpha Kolpinga Jiří Cočev.

Na učňovské obory odchází celá třetina české žákovské populace, což je v evropském měřítku nadprůměr. Jak si vysvětlit, že je tak těžké sehnat šikovného a spolehlivého elektrikáře, topenáře nebo zedníka? Absolventi učilišť by se měli vézt na vlně velké poptávky po svých službách, ale místo toho odcházejí pracovat do skladu nebo k pásu.

Proč žákům nejde chemie? Nechápou zadání a nedívají se na obrázky

"Učitel by měl vědět, jak žák s učivem pracuje, kde má problém, aby ho mohl efektivně učit," říká Martina Tóthová.

Kdybychom věděli, jak žáci přemýšlejí (nebo nepřemýšlejí), když píší písemku, mohli bychom se zaměřit na jejich slabá místa a zlepšit tak výuku, řekla si MartinaTóthová. Ve své diplomové práci se pak soustředila právě na zkoumání strategií volených žáky při řešení úloh z chemie. Použila k tomu i eye-tracking neboli pozorování pohybů očí speciální kamerou. Studie došla k zajímavým závěrům a byla otištěna ve významném vědeckém magazínu Journal of Chemical Education.

Francouzský dobrovolník v české školce: domlouváme se gesty a přes internetový překladač

Dopoledne v dětské skupině.

Maximu Groultovi je dvacet a pochází z francouzského Tours. Do Kroměříže přijel na pozvání mateřského centra Klubíčko a jako dobrovolník tam společně s učiteli pečuje o předškolní děti. Odpoledne zase vede kroužky pro starší. “Čeští učitelé a vychovatelé se mi zdají přísnější, než bych byl já,” říká mladý Francouz. ”Na druhou stranu máte hodně zajímavých výukových aktivit, kdežto ve Francii je výuka dost teoretická, a to i ve školce.”

Rozbíjím děckám mentální šuplíčky, říká matematikář. Pomáhá jim nahnat body při přijímačkách

"V testech je například vždy úloha s pravoúhlým trojúhelníkem. Ale jaký je vzorec pro výpočet obsahu trojúhelníku, věděli letos jen dvě děcka."

„Zní to asi divně, ale první věc, kterou jim řeknu, je ´zapomeňte veškeré vzorce´, říká Tomáš Chrobák z Bašky u Frýdku-Místku. Mluví o své „školičce“, kde odpoledne, po práci učitele matematiky, připravuje děti k příjímacím zkouškám na střední školu. Strategie, které děti učí, inspirovala Hejného matematika. Rodiče si přitom často myslí, že tahle metoda může jejich děti v soutěži o střední školy znevýhodnit. „Není to tak, otevírá dětem hlavy. Když nad zadáním trochu zapřemýšlejí a neleknou se ho, v testu jim to pomůže nabrat cenné body,“ říká učitel.

Opora v pozadí, nebo hasič požárů? Jeden den s asistentkou pedagoga

Zatímco se děti trousí, Viktoryia si s Vilíkem opakuje pravidla chování, která mají pro něj vytištěná.

loruska Viktoryia Markautsova přichází do školy v 7:45 a končí úderem jedné. Poslední její povinností je předat rodině devítiletého Vilíka, kterého má na starosti. Pečuje ale i o jiné děti ze 3.C základní školy Solidarita v Praze 10. Za to, že je cizinka, ve výběrovém řízení body nezískala, ale teď se to může hodit. Do školy míří hned několik dětí z rodin, které uprchly z Ukrajiny. Jaký je jeden březnový den této asistentky pedagoga?

Páťák napsal knížku a knihovna mu nabídla namluvit s kamarády audioverzi

„Většina dětí, které přijdou do zoo, se hned hrnou k výběhu slonů, lachtanů, tygrů, gepardů, nosorožců, zeber nebo žiraf,“ předčítá Bertík.

„Nápad jsem dostal na výletě na zámku Hluboká. Zrovna se tam konaly sokolnické dny,“ říká desetiletý Albert Karjagin z Litoměřicka. Mezi sokolníky byla i holčička jeho věku a to ho zaujalo. Přemýšlel o ní a pak začal psát knížku s detektivní zápletkou, ve které si Hanička tajně ochočí jestřába ze zoo. Po roce byla kniha hotová a teď děti nahrávají její audioverzi v nahrávacím studiu Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem. Knihovna už sbírá další nápady – stane se v budoucnu místem podpory nadaných dětí?

Škola by měla o své vizi vyjednávat s rodiči, svěřují jí to nejcennější, říká autorka vzdělávací metody

"Dospělý je ve škole od toho, aby dětem nabídl pomoc, pokud ji potřebují. Vedeme je k tomu, aby tu potřebu uměly poznat a zformulovat."

V době, kdy byla Andrea Vedralová čerstvě vystudovanou učitelkou, jí školy připadaly jako továrny na děti, a tak se z oboru vzdělávání chystala uprchnout. Pak ale potkala waldorfskou pedagogiku a zůstala. Po čase se stala angažovaným rodičem a pomáhala vylepšovat školu své dcery, až se v ní stala ředitelkou. A vyvinula zde svůj vzdělávací koncept Škola Můj Projekt. Jedinečné je v něm zapojení rodičů do budování vize školy. „Není to mezi edukátory obvyklý názor, ale já si myslím, že škola by měla s rodiči o své představě jednat. A ještě předtím si zjistit, co oni od ní očekávají. Přece jen jí svěřují to nejcennější, co mají,“ říká.