Lucie Kocurová 
Potácejí se mezi pobyty v nemocnici a běžným životem, rytmus týdne je určován odběry, vyšetřeními a léky. Rodiny chronicky nemocných dětí to už tak nemají snadné a k tomu ještě musejí řešit učení. Ne vždy jim však školy vycházejí vstříc. „Na nás ale jako by zapomněli, kromě posledního měsíce v pololetí, kdy dcera psala třeba třiadvacet testů,“ říká paní Klára z Brněnska a sdílí svůj příběh.
Má čtyři děti ve věku mezi 14 a 6 lety a za manžela prezidenta. První dáma Islandu Eliza Reid je ale také novinářka a spisovatelka. Nedávno jí vyšla kniha s dlouhým názvem Tajemství sprakkar: Výjimečné Islanďanky a způsoby, jakými mění svět, kterou představila v Brně na Měsíci autorského čtení. „Snažíme se vybudovat férovější společnost, protože z toho nakonec těží všichni,“ říká Eliza Reid. „Můj manžel byl s každým z našich dětí půl roku na rodičovské, a byl to pro něj nejlépe strávený čas v životě.“
Učí informatiku a přírodopis a motivuje své žáky k používání mobilu v hodinách. “Technologie se nemají učit v hodině informatiky, ale v předmětech jako hudebka, zeměpis nebo přírodopis. Třeba tím, že žáci vytvářejí video,” říká Pavel Hodál ze Základní školy Bakalovo nábřeží v Brně.
Prázdniny a dovolené jsou obdobím cestování a nových zážitků. Jenže i když vám vyjde počasí a všechno je sluncem zalité, přesto se vyskytnou chvilky, kdy se vás může zmocnit „nuuudaaaa“. Ať už jste ve vlaku, v letadle, čekáte na oběd v přeplněné restauraci nebo jen potřebujete ulevit bolavým nožičkám, vyplatí se pro rozptýlení mít po ruce nějakou zajímavou hru. A protože nikdo nechce tahat na zádech zbytečnou zátěž, lovte mezi nejlehčími a nejmenšími krabičkami.
Učit na učilišti? Jen to ne, zaklíná se spousta učitelů. Někteří jsou naopak nejspokojenější právě tam. Mezi podobné nadšence patří Zdeňka Musilová Heroldová, která učí matematiku, němčinu a ekonomiku na učilišti a střední škole v Krupce a v Teplicích. „S učni si můžu mnohem víc hrát a soustředit se na to, aby opravdu pochopili to, co potřebují k práci a k životu,“ říká.
Vytváří podcast, fotí, angažuje se v mnoha aktivitách. Letos navíc Daniel Pražák z pražské Základní školy Strossmayerovo náměstí skončil druhý v soutěži o nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize Czech Republic. “Účast v soutěži bral nejen jako ocenění, ale i zkoušku vlastního učení. Dostat zpětnou vazbu od poroty pro mě bylo svátkem samo o sobě,” říká.
Umět jeden, dva nebo tři cizí jazyky v dnešní době není zas tak výjimečné. Ale umět jich v osmnácti 48, a z toho hned 20 mrtvých? To v Česku nejspíš zvládá jen jeden člověk – teprve osmnáctiletá čerstvá maturantka Eva Maria Spekhorstová. Za poslední rok zvládla přeskočit ročník, odmaturovat a dostat se jako stipendistka na univerzitu ve Freiburgu, kde má v plánu studovat dva obory. „Jsem normální teenager, ráda třeba lyžuju,“ říká se smíchem.
Nedokončit střední školu nebo učiliště znamená v životě mladého člověka velký průšvih. A nejde jen o to, že se budou zlobit táta s mámou. Lidé, kteří dosáhli pouze základního vzdělání, jsou ze všech skupin obyvatel nejvíc ohroženi nezaměstnaností, dluhy, exekucemi nebo závislostmi. V Praze se letos rozjel projekt, který má „adeptům na vyhazov“ pomoci dřív, než už je pozdě.
Méně kázeňských problémů, bezpečí a podporující atmosféra ve škole i více času pro učení – systém pozitivní podpory chování, známý ve světě pod zkratkou PBIS, pomáhá dětem i učitelům. Tato metoda už se testuje v několika českých školách a v minulosti se osvědčila například při integraci syrských uprchlíků v tureckých školách. Do Česka ji přijede školit americká profesorka Heather George.
Každá škola musí mít v týmu výchovného poradce. Ten má obvykle na starosti studijní omezení, úspěchy a neúspěchy dětí. „Když se ale studentovi rozpadá rodina nebo ho trápí nějaké psychické problémy, nedá se od sebe v tu chvíli oddělit učení a chování,“ vysvětluje Renata Solarová, výchovná poradkyně na Střední odborné škole a Středním odborném učilišti Krupka. Co k její činnosti ještě patří?
