Po obědě ve školce následuje povinný odpočinek na lůžku. Spousta dětí ho z duše nesnáší, a jejich rodiče nakonec také. Pokud totiž robátko ve školce usne, bývá večer doma o zábavu postaráno. Je ale opravdu odpolední spánek nezbytný? A co se dá dělat, když se s jeho následky perete denně doma?
Je školka státem dotované hlídání, aby rodiče mohli do práce, nebo odborná výchovně vzdělávací instituce? „Děti přijdou jako batolátka, a během pár let se otevřou a jsou hrdé na to, co už dovedou,” říká Sandra Navrátilová, zástupkyně ředitelky Mateřské školy Křižíkova v Ostravě a učitelka s třináctiletou praxí.
Dopoledne pracuje s dětmi, odpoledne dochází do rodin. Sociální pracovnice Kateřina Chocholová pečuje na Chrudimsku o předškolní děti se sociálním znevýhodněním a říká: “Cílem naší práce je, aby nás už rodiny nepotřebovaly.”
Novorozeně, kojenec i batole potřebují v základních otázkách hygieny stoprocentní pomoc dospělého. V jakém věku ale začíná tato pomoc překračovat hranice osobní intimity dítěte? A kde jsou tyto hranice třeba ve školce nebo na táboře, když na ně dohlížejí úplně cizí lidé?
Logopedka Veronika Landová navštívila minulý školní rok 23 mateřských škol v okolí Kutné Hory, má tedy slušný přehled o tom, jak na tom děti se svou výslovností jsou. Na jaké narážela nejčastěji problémy? A co mohou pro lepší mluvu dětí udělat rodiče?
Okřídlená věta praví, že rodiče nejezdí na dovolenou, že se akorát starají o své děti v jiném městě. A ještě k tomu musejí balit a převážet zavazadla sem a tam. A stejně nakonec skončí na tamním hřišti. „Cestování může být pohoda i s malými dětmi, celé to záleží na nastavení rodičů. Děti to obohacuje už od útlého věku,“ tvrdí blogerka Sylva Vojtíšková, která se svými třemi dětmi ve věku 1, 3 a 5 let procestovala už několik zemí od Gruzie, přes Srí Lanku až po USA.
uto změnu všichni zvládnou. Připravenému štěstí přeje. I když toto pořekadlo by v tomto případě možná spíše mohlo znít: ten připravenější bude prostě více v pohodě. Přečtěte si několik tipů, jak dítěti i sobě tento důležitý životní krok usnadnit.
Prázdniny a dovolené jsou obdobím cestování a nových zážitků. Jenže i když vám vyjde počasí a všechno je sluncem zalité, přesto se vyskytnou chvilky, kdy se vás může zmocnit „nuuudaaaa“. Ať už jste ve vlaku, v letadle, čekáte na oběd v přeplněné restauraci nebo jen potřebujete ulevit bolavým nožičkám, vyplatí se pro rozptýlení mít po ruce nějakou zajímavou hru. A protože nikdo nechce tahat na zádech zbytečnou zátěž, lovte mezi nejlehčími a nejmenšími krabičkami.
Nástup do školky je velkým životním krokem – připravit by se měly nejen děti, ale především rodiče. “Než začneme s dětmi mluvit o konkrétních krocích, měli bychom se jako rodiče sami zamyslet, co tyto změny znamenají pro nás,” říká lektorka programu Respektovat a být respektován Soňa Kazda a upozorňuje, že se nevyplatí brát nástup dítěte do školky jako samozřejmost.
Na zemi leží zhroucená postava. U ní klečí dvě drobné blonďaté holčičky, mohou jim být teprve čtyři roky. Jedna má ruce natažené v lokti a pravidelně tlačí na chlupatý hrudník velkého pacienta. Teď a teď a teď! Druhá je připravená a když se její kamarádka unaví, hned ji vystřídá. Teď a teď a teď! Takhle se chvíli střídají, až se za nimi objeví záchranář a bezvládného pacienta převezme. Srdce nenaskočilo, dech se neobnovil. Nemohl. Bezvládná postava je obří plyšový medvěd Brumla. Přinášíme reportáž o tom, jak se učí první pomoc ve školce.
