Dopoledne pracuje s dětmi, odpoledne dochází do rodin. Sociální pracovnice Kateřina Chocholová pečuje na Chrudimsku o předškolní děti se sociálním znevýhodněním a říká: “Cílem naší práce je, aby nás už rodiny nepotřebovaly.”
Novorozeně, kojenec i batole potřebují v základních otázkách hygieny stoprocentní pomoc dospělého. V jakém věku ale začíná tato pomoc překračovat hranice osobní intimity dítěte? A kde jsou tyto hranice třeba ve školce nebo na táboře, když na ně dohlížejí úplně cizí lidé?
Logopedka Veronika Landová navštívila minulý školní rok 23 mateřských škol v okolí Kutné Hory, má tedy slušný přehled o tom, jak na tom děti se svou výslovností jsou. Na jaké narážela nejčastěji problémy? A co mohou pro lepší mluvu dětí udělat rodiče?
Okřídlená věta praví, že rodiče nejezdí na dovolenou, že se akorát starají o své děti v jiném městě. A ještě k tomu musejí balit a převážet zavazadla sem a tam. A stejně nakonec skončí na tamním hřišti. „Cestování může být pohoda i s malými dětmi, celé to záleží na nastavení rodičů. Děti to obohacuje už od útlého věku,“ tvrdí blogerka Sylva Vojtíšková, která se svými třemi dětmi ve věku 1, 3 a 5 let procestovala už několik zemí od Gruzie, přes Srí Lanku až po USA.
uto změnu všichni zvládnou. Připravenému štěstí přeje. I když toto pořekadlo by v tomto případě možná spíše mohlo znít: ten připravenější bude prostě více v pohodě. Přečtěte si několik tipů, jak dítěti i sobě tento důležitý životní krok usnadnit.
Prázdniny a dovolené jsou obdobím cestování a nových zážitků. Jenže i když vám vyjde počasí a všechno je sluncem zalité, přesto se vyskytnou chvilky, kdy se vás může zmocnit „nuuudaaaa“. Ať už jste ve vlaku, v letadle, čekáte na oběd v přeplněné restauraci nebo jen potřebujete ulevit bolavým nožičkám, vyplatí se pro rozptýlení mít po ruce nějakou zajímavou hru. A protože nikdo nechce tahat na zádech zbytečnou zátěž, lovte mezi nejlehčími a nejmenšími krabičkami.
Nástup do školky je velkým životním krokem – připravit by se měly nejen děti, ale především rodiče. “Než začneme s dětmi mluvit o konkrétních krocích, měli bychom se jako rodiče sami zamyslet, co tyto změny znamenají pro nás,” říká lektorka programu Respektovat a být respektován Soňa Kazda a upozorňuje, že se nevyplatí brát nástup dítěte do školky jako samozřejmost.
Na zemi leží zhroucená postava. U ní klečí dvě drobné blonďaté holčičky, mohou jim být teprve čtyři roky. Jedna má ruce natažené v lokti a pravidelně tlačí na chlupatý hrudník velkého pacienta. Teď a teď a teď! Druhá je připravená a když se její kamarádka unaví, hned ji vystřídá. Teď a teď a teď! Takhle se chvíli střídají, až se za nimi objeví záchranář a bezvládného pacienta převezme. Srdce nenaskočilo, dech se neobnovil. Nemohl. Bezvládná postava je obří plyšový medvěd Brumla. Přinášíme reportáž o tom, jak se učí první pomoc ve školce.
Ve velkých městech chybí místa ve školkách. Řešením by přitom mohly být třeba lesní třídy, které celkem levně a rychle rozšíří kapacitu běžných školek. Ty totiž nepotřebují budovy či drahé vybavení.
Kdo ještě nešlápl na kostičku stavebnice či na plastové zvířátko v pokoji přeplněném hračkami?! A kdo nenadával, že si děti drahých hraček vůbec nevšímají?! Některé německé domácnosti se rozhodly, že už nebudou zaplňovat své byty předměty, ale vydají se jinou cestou. Hračky už nekupují, ale pouze si je půjčují. Rodiče si pochvalují, že jim to šetří peníze i nervy, a navíc je to ekologické.
