O zhoubném vlivu technologií na přiměřený vývoj dětí se vedou debaty už několik let. Rodiče, učitelé i náhodní pozorovatelé mají tendenci se pohoršovat nad tím, že dnešní mládež mobily prakticky nepustí z ruky. Kolik času na síti je vlastně příliš? A dokážou naše problémy vyřešit aplikace rodičovské kontroly?
Blbost, kravina, závislák – to jsou slova, která děti nejčastěji od svých rodičů slýchají ve spojení s online světem. Pro děti jsou přitom technologie přirozenou součástí životů. Jak k nim najít zdravý vztah doma i ve škole? „Jako se děti ve škole učí děkovat a mýt si ruce, měly by se učit i to, co o kom můžou na internetu napsat,“ říká Radka Kůřilová, psycholožka z brněnské organizace Replug me. Rodiče podle ní musí s dětmi o technologiích hlavně mluvit, nikoli jim jen vyhrožovat nebo se pohoršovat.
Volné dny jsou pro řadu dětí příležitostí se zavřít v pokoji a pařit. Přitom podle průzkumů hraje nějakou počítačovou hru devět z deseti školáků každý den. Co s tím můžeme jako rodiče dělat, jsme se zeptali Michala Božíka, psychologa z Výzkumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie v Bratislavě. „Z našich výzkumů například vyplynulo, že zákazy mají smysl jen u mladších dětí. U teenagerů vedou naopak k častějšímu hraní,“ říká s tím, že je lepší se zamyslet nad tím, proč dítě vlastně hraje.
Děti do dvou let věku by se s monitorem neměly setkat vůbec, předškoláci maximálně hodinu denně. Nejčastěji uváděný limit pro čas strávený před obrazovkou u školáků jsou dvě hodiny, některé studie udávají hranici až čtyř hodin. Počet hodin jako takových není ale klíčový. Celkově záleží také na tom, co děti před obrazovkou dělají a v jakém vyrůstají prostředí.
Když se na začátku listopadu odvysílal poslední díl z druhé série Pan Profesor s Vojtou Dykem, říkala jsem si, že se mi po něm bude stýskat (po seriálu – ne po Vojtovi). I když tohle byla oproti Ochránci nebo netflixovské Euphorii naprostá soap opera (a druhá řada byla oproti té první fakt slabá), je prostě dobře, že seriály ze školního prostředí vznikají.
I když jsou počítačové hry součástí naší kultury už dlouhou dobu, vzdělávací systém v Česku a na Slovensku je obvykle nereflektuje a spíše se jich obává. Vůči hrám a hráčům převládají spíše negativní emoce. Není to ale chyba?
Když moje dcera nastupovala do první třídy, hned na počátku jsem přinesla dopis její třídní učitelce. Osobní, velmi otevřeně psaný, vytištěný a zalepený v obálce. Žádný smazatelný e-mail. Dopis, který mně jako mámě neskutečně ulevil od všech strachů, které jsem měla spojené s nástupem dcery do školy. A který – jak už s odstupem vím – pomohl i učitelce v komunikaci s mojí dcerou i se mnou samotnou. Možná i pro vás může být dopis cestou, jak nastavit vztahy se školou?
Vzdělávání dětí se stává komplexnější záležitostí a není úplně jednoduché zachytit všechny změny, které se udály od chvíle, když dnešní rodiče sami ještě chodili do školy. Přinášíme přehled nejdůležitějších slov, se kterými se ve škole můžete setkat.
I když se prázdniny fakticky týkají pouze dětí, všichni víme, že rodina je prostě a jednoduše “balíček”. Zeptali jsme se speciální pedagožky Mariny Šimanové z poradny Pohodová rodina, co dělat, abychom všichni prvního září vyšli z domu s úsměvem na tváři.
Školní aktovka už je připravena v rohu pokojíku a to znamená, že do světa her brzy přibudou povinnosti, domácí úkoly i nová pravidla. Prvňáčky čeká významná životní změna, častěji se setkají například s hodnocením a rodiče už nebudou vždy po ruce. Co všechno bude nástupem do školy jinak a jak se na to připravit?
