Mladé lidi zajímají hlavně investice, říká Jakub z projektu Nekrachni. Chtějí rychle zbohatnout

"Rodiče cítí zábrany, když mají dětem vyčíslit svoje příjmy a náklady," říká Jakub Rychlý.

Na prahu dospělosti nebyli úplně bez peněz, ale jistí v kramflecích se necítili. Maria Šimůnková a Jakub Rychlý proto založili projekt Nekrachni. Vzdělávají mladé lidi i jejich učitele v otázkách finanční gramotnosti, a plány mají veliké – i díky grantu od Google. „Teenageři dnes vidí influencery a chtějí taky rychle zbohatnout,“ říká Jakub Rychlý. „Jenže když jdete do rizika a neumíte to, je to stejně nebezpečné, jako se bez znalostí vrtat doma v elektřině.“

V laboratoři našla skvělou partu lidí. I díky nim se Tereza Šustrová stala Českou hlavičkou

"To jediné, co jsem si přála, bylo stát se lékařkou. Jen jsem si říkala, že na to bude čas později, až dospěju."

Má před maturitou, ale už na poli biochemie dosáhla takových objevů, že může ovlivnit celosvětový vývoj v oblasti udržitelných zdrojů energie. Jen během loňského roku za svůj výzkum získala hlavní ocenění v rámci Středoškolské odborné činnosti a v soutěži České hlavičky. Hned vzápětí se stala spoluautorkou odborného článku, v němž mohla zveřejnit výsledky práce v uznávaném vědeckém časopise Nature Communications, a ohromila jimi i mezinárodní vědeckou komunitu. 

Rodiče i školy si pletou risk a riziko. Risk je v pohybu potřeba, riziko se dá snižovat 

Adam Jarchovský: Tělocvik může hrát zásadní roli pro zdravou třídu a sebevědomé děti, které mají dobré výsledky i v jiných předmětech.

České děti jsou na s pohybem špatně a trend se zřejmě bude zhoršovat. Víme, že pohybová gramotnost školáků je na tristní úrovni. Proč? Jednak za to může covid, který ale není argumentem na vše. Dál za to může konzumní charakter doby. Už se nenosí investovat energii do nějakého dlouhodobějšího pohybového projektu. Protože proč bychom to dělali, když nemusíme?

Vysoký intelekt a k tomu dys-. Když musíte být připraveni úplně na všechno

Michal Stefanov. Po devítce, kterou letos končí, by rád pokračoval na průmyslovku.

Na první pohled je šestnáctiletý Michal Stefanov v tom nejlepším smyslu slova normální dospívající kluk. Ale když posloucháte jeho i jeho maminku, víte, že to tak úplně není. Michal je typickou ukázkou dvojí výjimečnosti. Na jedné straně stojí proti dyslexii, dysortografii a dysgrafii v písemném projevu a vývojové dysfázii, jež ho brzdí v komunikaci ústní. Má i mírnou formu poruchy pozornosti. Ale na druhé straně má také vysoký intelekt a sám velmi klidně říká, že právě díky němu umí dys- poruchy vyvažovat. O tom, že navíc vyniká v informatice, se zmiňuje jen okrajově. Jako by o nic nešlo. 

Překonat nervozitu a hlídat si osobní hranice. Anketa o tom, co nového se učitelé loni naučili

Inspirativní a podpůrné prostředí ve třídě.

Cena pro nejinspirativnější učitele Česka Global Teacher Prize Czech Republic vstupuje už do svého osmého ročníku. Za tu dobu jí prošly stovky účastníků, kteří se setkávají i nadále a vzájemně si vyměňují zkušeností. Co se během letošního roku naučili nového a na čem by chtěli do budoucna ještě zapracovat? Například ještě více zapojit asistenty pedagoga do výuky nebo se zaměřit i na svůj vlastní wellbeing. 

Při hubnutí nechtějí lidé věnovat jídlu čas a drží populární půsty. Takový režim je ale neudržitelný, říká fitness trenér

"Ideální případ je, najít si v pohybu zábavu."

Symbolem vánočních svátků je stromeček, dárky a cukroví, jakou jsou třeba typické vanilkové rohlíčky. Což je hladká mouka, máslo, vlašské ořechy, sádlo, vejce a nakonec obalit ještě v moučkovém a vanilkovém cukru. Na štědrý večer pak s cukrovím spořádat ještě bramborový salát s majonézou a smaženého kapra. Vánoce jsou proto spojené nejen s obdobím klidu a setkávání se s rodinou, ale mnohdy i s obžerstvím. “Lidé většinou jí to, co jim dáte pod nos, to co je pro ně nejpohodlnější. O jídle moc nepřemýšlejí a ke změně  jídelníčku je často dovede negativní motivace, jako jsou třeba zdravotní problémy,” říká osobní fitness trenér David Ulbricht.

Tradice v sobě nemají mít „musím“, ale „chci“. Pak mohou zůstat autentické, říká Ester Bezděk

"Myslím, že bychom se měli zbavit i vize, že dětem musíme pořád něco encyklopedicky vysvětlovat."

Povídaly jsme si někdy v půlce adventu. Uprostřed času, kdy obvykle ve stresu klikáme na online nákupní košíky a přemýšlíme, jestli vanilkové rohlíčky budou stačit ve dvojité dávce. O to půvabnější bylo zastavit se spolu s Ester Bezděk, trojnásobnou mámou a autorkou knížky Rituály šťastné rodiny, a mluvit o tradicích, zvycích a rituálech – o tom, proč můžeme pouštět ty, které nám nejsou vlastní, i vytvářet nové, které nám dovolí žít více přítomnosti a přinesou nám do života lehkost i laskavost, jichž nikdy není dost. 

Škola v brněnském Bronxu nabízí hudební kroužky. Kytaru půjčí i domů

Hrají hlavně písničky, které se dají zpívat. Tak to děti víc baví.

Hudbu jako prostředek integrace žáků z různých sociálních a etnických skupin už několik let využívají na brněnské Základní a mateřské škole Merhautova. Ta se nachází ve vyloučené lokalitě, v takzvaném brněnském Bronxu. Navštěvují ji převážně děti ze sociálně slabých rodin. Velkou část žáků tvoří romské děti, ale také cizinci. Vedení školy jim nabízí bezplatné hudební lekce se zkušenými lektory, a to v rámci projektu Brno OnStage. Ten má dětem ukázat, že se volný čas dá trávit třeba hraním na hudební nástroj nebo zpěvem. 

Provázíme děti od pěti let až do maturity, říká ředitelka Centra pro talentovanou mládež

Každý kurz má svého mentora, který připravuje studijní materiály, harmonogram, studenta kurzem provází a uděluje zpětnou vazbu.

Co začne sobotními kurzy o vesmíru nebo Egyptě, může skončit třeba mezinárodními zkouškami a přijetím na univerzitu v cizině. Centrum pro talentovanou mládež v Praze patnáct let nabízí nadaným a motivovaným studentům, aby se vzdělávali do větší hloubky, než jim umožňuje jejich škola. „Máme už absolventy, kteří s námi jsou skutečně celou dobu. Z dalších našich absolventů se stávají instruktoři, kteří chtějí vrátit to, co do nich někdo jiný vložil,“ říká zakladatelka Jeanne Bočková.

Elektrikář, investor i psychoterapeut. Odborníci nabízejí den svého času pro školy

Michal Šálka: "Netušil jsem tedy tak úplně, do čeho jdu, ale prostě jsem se rozhodl, že to vyzkouším."

Jak se to říká? Šedá je teorie, zelený strom praxe, nebo tak nějak podobně. Na mnohých základních i středních školách se setkáváme právě s tím, že jsou žáci zavaleni fakty a náhled do každodenní reality práce jim chybí. Už dva roky ale mají možnost si trošku té praxe objednat přímo do hodin, a to v rámci programu Den pro školu, který zažilo už 45 tisíc dětí ve stovkách škol napříč Českem.