Odskočit si o velké přestávce „na cígo“, o malé na kafe z automatu a o polední pauze do hospody, to už dávno není in. Ne, že by dnešní děti nestály o trochu adrenalinu a motání hlavy, ale tyto pocity si zařizují jinak. Rodiče jsou zvyklí u dětí sledovat spíš zápach cigaret nebo alkoholu, o existenci nových lákadel nemají ani ponětí.
Zápis do školy je důležitý milník nejen pro děti, ale možná daleko více pro jejich rodiče. Někteří si v těchto dnech lámou hlavu nad tím, co by měl jejich předškoláček umět nebo jestli vybrali tu správnou školu. V našich textech přinášíme odpovědi na ty nejčastější otázky, které je nyní napadají.
stupuje do první třídy, ale už zná vyjmenovaná slova, počítá do stovky nebo mluví anglicky. Odposlouchalo to od staršího sourozence, je počítání jeho koníček nebo je nadané a rodiče by pro něj měli obstarat individuální plán, aby ho to ve škole bavilo? Jak se zjišťuje nadání a co dítě na případných testech u psychologa čeká, vysvětluje Kateřina Skalová Pražáková z Centra nadání.
Mít vlastního psychologa je požehnání pro celou školu. Ladí vztahy v třídních kolektivech, vyslechne problémy dětí, ale můžou se na něj obrátit i tápající učitelé nebo rodiče žáků, kteří potřebují poradit s výchovou. „Na prvním místě je žák a to, aby se mohl dobře a bezpečně učit, k tomu ale potřebuje dobré vztahy s celým svým okolím,“ říká psycholožka pražské Základní školy u svatého Štěpána Veronika Francová. A přibližuje, jak vypadá jeden její běžný den.
Oksana je osmatřicetiletá manažerka mezinárodní farmaceutické firmy z Oděsy, má dvě dcery, Sofii a Zlatoslavu. Už přes týden bydlí v Mnichovicích u Smolkových. Táňa Smolková a Ivan Smolka jsou oba ředitelé waldorfských škol. Tak je napadlo, že by mohli ubytovat ukrajinskou rodinu, která pro své děti zvolila waldorfské vzdělávání, aby v tom mohli pokračovat. A takovou rodinu našli. „Podmínky nám hrají do karet, náš domeček umožňuje celkem bezproblémové soužití dvou rodin,“ říká Táňa Smolková. „I tak je to ale náročné. Je to pro nás velkou vnitřní školou.“
V mnoha českých třídách vedle sebe sedí žáci a studenti ruského i ukrajinského původu. V loňském školním roce to konkrétně bylo 14 335 Ukrajinců, 3545 Rusů a také 440 Bělorusů, jichž se události posledních dnů dotýkají také. Pro ně i pro učitele je to v souvislosti s válkou nová výzva.
Jen pár stovek kilometrů od českých hranic zuří válka a je jasné, že hněv, strach či obavy o budoucnost se odrážejí i ve školách a třídách. Čeští učitelé musejí vystresovaným dětem odpovídat na otázky, o nichž si mysleli, že je nikdy neuslyší. Jak je od nás válka daleko? A přijedou tanky až sem? Co budeme dělat?
Tíseň a obavy z války jsou v souvislosti s aktuálním děním na Ukrajině hmatatelné i v českých školách. Zvlášť náročné situace zažívají v posledních dnech učitelé, kteří mají ve třídách žáky z obou znesvářených států. Další zase museli odpovídat na otázku: bude u nás válka, paní učitelko?
Jsou lepší soukromé nebo státní základní školy? Tuto otázku mi pokládají rodiče v diskuzích na sociálních sítích i v konzultacích skoro každý den. Když s rodiči mluvím o „soukromých” školách, často dojdeme k závěru, že pro ně není důležité, kdo školu zřizuje (obec, fyzická nebo právnická osoba, církev), ale pod pojem „soukromé školy” vlastně řadí všechny školy, kde se za plnění povinné školní docházky platí školné nebo spolkové příspěvky. Naopak, když mluvíme o školách státních, často rodiče k tomuto pojmu řadí všechny školy, kde se za docházku neplatí nic, tedy například i školy církevní nebo školy, jejichž zřizovatelem je fyzická nebo právnická osoba, ale docházka do školy je i přesto zdarma.
V době, kdy byla Andrea Vedralová čerstvě vystudovanou učitelkou, jí školy připadaly jako továrny na děti, a tak se z oboru vzdělávání chystala uprchnout. Pak ale potkala waldorfskou pedagogiku a zůstala. Po čase se stala angažovaným rodičem a pomáhala vylepšovat školu své dcery, až se v ní stala ředitelkou. A vyvinula zde svůj vzdělávací koncept Škola Můj Projekt. Jedinečné je v něm zapojení rodičů do budování vize školy. „Není to mezi edukátory obvyklý názor, ale já si myslím, že škola by měla s rodiči o své představě jednat. A ještě předtím si zjistit, co oni od ní očekávají. Přece jen jí svěřují to nejcennější, co mají,“ říká.
