Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

učitelé

Kateřina Horáková: Tělocvik mě na dlouho odradil od pohybu. Cesta zpět se hledá těžko

autor:
"Školní tělocvik mě na dlouhé roky odradil od pohybu."

Narazila jsem na retro snímek, na kterém byly dívky v bílém tričku a modrých trenýrkách šplhající po tyči. Ta fotka mě hned vrátila do dětství, do školy, do tělocvičny. K učitelce, která nás vyvolávala, a my před celou třídou museli ukázat, že vyšplháme – k červené čáře za jedna, k modré za tři, ani kousek za pět. Alespoň trochu se přitáhnout, zvednout zadeček. První pokus, druhý, třetí. Uf. Nejde to. Zase za pět.

Seznamte se, Feuerstein! Nový předmět děti naučí, jak v životě lépe fungovat

autor:

Plánovat si práci, důkladně si rozmyslet, než se do něčeho pustím, nastavit si strategie – to jsou dovednosti, které dokážou usnadnit život. Asi všichni rodiče by si přáli, aby se je děti naučily. Pro samé učivo ale ve škole právě na užitečné dovednosti často nezbývá čas. Některé školy si to ale uvědomují a zavádějí nový předmět takzvaného “Feuersteina”, který má děti naučit, jak v životě používat selský rozum.

A bude válka, paní učitelko? Učitelé mohou dětem pomoct zvládnout strach

autor:
Jak daleko je Ukrajina?

Tíseň a obavy z války jsou v souvislosti s aktuálním děním na Ukrajině hmatatelné i v českých školách. Zvlášť náročné situace zažívají v posledních dnech učitelé, kteří mají ve třídách žáky z obou znesvářených států. Další zase museli odpovídat na otázku: bude u nás válka, paní učitelko? 

Radek Aubrecht: Proč učit moderní dějiny? Vysvětlují to, co dnes zažíváme

autor:
"Po 20. století nám tu také stále zůstává řada nepřehlédnutelných stop a varování."

Přicházím do třídy, abych zahájil další naši hodinu dějepisu, která bude tentokrát věnována příčinám a začátku studené války. Studenti za pomocí textu a krátkých videí sami analyzují vznik bipolárního světa a klíčové rozdíly mezi “západním” a “východním” blokem. A ještě během práce se ozve jedna studentka, která rozhodně nepatří mezi dějepisné fanynky, s glosou, že ty vztahy jsou tehdy podobné těm dnešním. Narážka na dění kolem Ukrajiny, respektive euroatlantické přetlačování se s autoritářským Ruskem. Ano, pochopila jste správně, reaguji. A dodávám svou oblíbenou větu, že to je kouzlo moderních dějin, nabízejí hodně paralel pro současný svět a nabízejí řadu odpovědí na otázku, proč svět kolem nás vypadá tak, jak vypadá.

Po hláskách, nebo po slabikách? Bez ohledu na metodu se nakonec naučí číst všichni

autor:
Způsoby, jak jsou na sebe čtení a psaní při výuce napojené, se různí.

Školy se rády chlubí vším, co dělají jinak než ostatní. Asi každý si umí představit, co to znamená, že děti mají od první třídy angličtinu nebo informatiku. Pokud se ale rodič na schůzce budoucích prvňáčků dozví, že se jeho dítě bude učit číst analyticko-syntetickou metodou, nemusí z toho být úplně moudrý.

Škola by měla o své vizi vyjednávat s rodiči, svěřují jí to nejcennější, říká autorka vzdělávací metody

autor:
"Dospělý je ve škole od toho, aby dětem nabídl pomoc, pokud ji potřebují. Vedeme je k tomu, aby tu potřebu uměly poznat a zformulovat."

V době, kdy byla Andrea Vedralová čerstvě vystudovanou učitelkou, jí školy připadaly jako továrny na děti, a tak se z oboru vzdělávání chystala uprchnout. Pak ale potkala waldorfskou pedagogiku a zůstala. Po čase se stala angažovaným rodičem a pomáhala vylepšovat školu své dcery, až se v ní stala ředitelkou. A vyvinula zde svůj vzdělávací koncept Škola Můj Projekt. Jedinečné je v něm zapojení rodičů do budování vize školy. „Není to mezi edukátory obvyklý názor, ale já si myslím, že škola by měla s rodiči o své představě jednat. A ještě předtím si zjistit, co oni od ní očekávají. Přece jen jí svěřují to nejcennější, co mají,“ říká.

Jak se pozná dobrá škola? Klima a vztahy podporují učení, říkají odborníci

autor:
V loňském školním roce fungovalo v Česku 4214 základních škol, které poskytovaly vzdělání 962 348 žákům. Vybrat tu správnou někdy bývá oříšek.

Na tom, že by Česko mělo mít dobré školy, se asi shodnou všichni. Už mnohem menší shoda ale panuje v tom, jak by měly vypadat. Světlo do debaty na téma kvalitní škola se rozhodla vnést Česká školní inspekce (ČŠI) a na začátku prosince loňského roku vydala zprávu s názvem Společné znaky vzdělávání v úspěšných základních školách.

Když se angličtina vsakuje do uší. Reportáž z hodiny vedené metodou CLIL

autor:
„Do you know, how to say it in English?“

Na webech základních i středních škol se v posledních letech čím dál tím častěji objevuje tajemná zkratka CLIL. Dala by se přeložit zhruba jako „vzájemně propojená výuka předmětu a cizího jazyka“ a má za cíl dopřát českým žákům, aby se ve škole s jazyky setkávali co nejčastěji. Na pražské Základní škole Hanspaulka se „clilově“ učí i fyzika, vlastivěda nebo přírodověda.  

V programu Začít spolu je proces učení stejně důležitý jako jeho výsledek

autor:
"My učitelé v Začít spolu hlavně přemýšlíme, jak nasytit potřeby všech dětí."

Možná se právě teď rozhodujete mezi běžnou první třídou základní školy a třídou se vzdělávacím programem Začít spolu. Co od něj můžete čekat, a je tento vzdělávací program vhodný pro každé dítě? „V každé škole samozřejmě záleží na učiteli,“ říká Zdeňka Kreislová z 1. Základní školy v Plzni, která v tomto programu učí už dvacet pět let. „Vidím, že k Začít spolu inklinují učitelé kreativní, kteří chtějí učit jinak.”

Mezi žáky a učiteli je stále propast a rozdělení na my a oni, říká průvodkyně škol

autor:
Jitka Gabašová

Jitka Gabašová působí jako průvodkyně na sedmi školách na Kutnohorsku a mluví otevřeně o tom, jak nelehké je měnit české školní prostředí. „Cílem je, aby děti nezažívaly ve škole tolik stresu, aby viděly užitečnost v tom, co se učí a aby tam chtěly trávit čas i po vyučování,” říká. V rozhovoru popisuje, jak se školami pracuje a co školy nejvíce potřebují.