Doporučujeme: Hurá, čtu! Knihy, které si začínající čtenáři zamilují

Každé dítě je jiné. Jedno začne číst v pěti letech samo, jiné se čtením válčí ještě na začátku třetí třídy.

Dobře si pamatuji, když jsem v naší městské knihovně poprvé ze zvědavosti zamířila k regálu “Začínající čtení”. Bylo to v době, kdy se naše dcerka začala zajímat o písmenka. Ze dne na den přišla ta fáze, kterou dobře zná spousta rodičů: dítko se začne ptát, co písmena na všem možném znamenají, zkouší psát své jméno nebo na papír dělá klikyháky jakože píše, a pak to po sobě čte. Jako první mi u police v knihovně do ruky padl Kvak a Žbluňk, byl tam i Pan Sova, Lotta z Rošťácké uličky, kratší čítanky a další knihy se štítkem „První čtení”. 

Rodiče školou (ne)povinní. Jak je zapojit do dění ve škole?

Společně.

Rodiče a škola – jak to jde dohromady? Nejméně čtvrtina rodičů by si podle průzkumů přála se do dění ve škole svých dětí zapojit. Některé školy to vítají a rodičům svých žáků klidně předají třeba pořádání jarmarků nebo úpravu zahrady, jiné se obávají ztráty kontroly. Co se dá udělat, a kdo je vlastně první na tahu?

Holky Roboťačky umějí grafiku, natáčet i programovat. Reportáž z kroužku, který ruší stereotypy

"A také mají kroužek, kde můžou být jen tak mezi sebou, naopak zase bez kluků. Protože si myslím, že i to potřebují,“ říká Tereza Vítková.

Sešly jsme se ve středu, v polovině října, před druhou hodinou odpoledne, u Základní školy Trojská v Praze 7. Právě tady je Tereza Vítková, která skončila třetí v ceně o nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize CZ za rok 2023, třídní učitelkou čtvrté třídy. Také má pod palcem informatiku a poslední roky i unikátní kroužek Holky Roboťačky. Ten vede s tím, aby prolomila společenský stereotyp, že holky a technologie k sobě nejdou. 

Jak trénovat s dětmi doma čtení, aby to nebyl boj

Pro začínající čtenáře doporučují experti knihy, které mají na každé stránce jen jedno slovo.

Většina rodičů začínajících čtenářů dříve nebo později uslyší, že je důležité, aby jejich prvňáček doma čtení trénoval. Ideálně každý den. Někde to jde celkem bez obtíží, jinde se to může záhy zaseknout. Jak čtení doma pojmout, aby to nebyla otrava pro všechny zúčastněné? Nebo ještě lépe, aby si dítě uchovalo lásku ke čtení?

Rozjet třídní knihovničku může učitel i rodiče. Děti tak mají ke knihám blíž

Často se budují knihovny i přímo ve škole, ale čím dál více se mluví o tom, že je vhodné mít knížky přímo ve třídě.

Prvňák Pepa ve třídě rozbaluje svačinu. Na polici ho zaujme knížka s fotbalistou na obálce. I když ještě neumí číst, knížku si prolistuje. Se spolužákem Karlem obdivují fotbalistovy kopačky a společnými silami se snaží přelouskat několik vět. I tak to může vypadat ve třídě, kde mají děti k dispozici knihovničku. Podobné situace chtěly dětem umožnit zažívat i Veronika Mičietová, třídní učitelka na prvním stupni, a Michaela Hazdrová, maminka tří dětí z Mladoboleslavska. Obě v minulém školním roce třídní knihovničky rozbíhaly. Jedna jako třídní prvňáčků, druhá jako rodič. 

Jak se dělá dobrá škola? Zjistíte už ve středu v České televizi

Natáčení seriálu v pražské ZŠ Na Beránku.

V Česku máme zhruba milion a půl žáků a studentů, kteří navštěvují některou z asi 4 200 základních a 1 300 středních škol. A jako je každé dítě jiné, stejně tak se mezi sebou liší i jejich školy. Česká televize a EDUin společně nabízejí divákům po deset středečních večerů příležitost na necelou půlhodinu nahlédnout do desítky škol, o kterých se soudí, že mohou být inspirací ostatním. Každý tak může vidět, že dobrá škola se neudělá sama, ale k jejímu vzniku a rozvoji je potřeba mít vizi, jejímuž naplnění věnuje hodně lidí značné úsilí.

Zápisy do kroužků. Jak ustát souboj s časem, penězi a nastavit flow pro celý školní rok?

Je pochopitelné, že pro své děti chcete to nejlepší a máte představu o tom, co by pro ně mohlo být přínosné.

Ať žijete v místě, kde se bojuje o každé volné místo na kroužcích už od jara předchozího školního roku, nebo u vás stačí pohodlně vybírat během září, je nastavování rozvrhu volnočasových aktivit dětí disciplínou hodnou obratného manažera. Jak kroužky vybírat, do jaké míry do toho dětem zasahovat, kdy říct STOP na další prosby o nové aktivity a proč potřebujete do plánování kroužků zahrnout i svůj docela obyčejný dobrý pocit?

Je učení se o prázdninách nuda? Právě že vůbec! Reportáž z Letní školy doučování

Účastníci celý týden cestují kolem světa. Třeba Kryštof Kolumbus je zavedl do Ameriky.

Zopakovat si češtinu, matematiku nebo třeba angličtinu, zároveň si najít nové kamarády a vyzkoušet si různé pohybové aktivity. Tak by se dala jednoduše popsat Letní škola doučování na Masarykově univerzitě v Brně. Organizuje ji dobrovolnické centrum MUNI POMÁHÁ společně s Katedrou sociální pedagogiky na Pedagogické fakultě. Žáci prvního stupně základní školy si tady před začátkem školního roku procvičují látku, která jim v tom loňském nešla nebo na kterou v hodinách chyběly. S učivem jim tady pomáhají dobrovolníci, studenti pedagogické fakulty v rámci svých povinných praxí, ale i dlouholetí učitelé, kteří mají volnější prázdniny a chtějí svůj čas smysluplně vyplnit.

Pohyb dětí nezachráníme jen my, musí být aktivní i doma s rodinou, připomínají školy. Žáci jsou podle inspektorů oproti minulosti horší v běhu a vytrvalosti

Kde mohou být děti mezi hodinami na hřišti?

Inovativní školy mají pohyb v rámci vyučování zakotvený jako standard. S dětmi se učí venku tak často, jak jim to jen počasí dovolí. Investují do hřiště i vybavení nebo se jejich učitelé vzdělávají navíc tak, aby mohly se svými žáky jezdit třeba na lyžák. I když nejsou tělocvikáři. Pořád je ale takových škol podle České školní inspekce málo, protože děti jsou na tom podle výsledků šetření hůře, než tomu bylo v minulosti. A děvčata skončila až za chlapci. 

Hledali chalupu a našli školu. V Orlických horách teď bývalá malotřídka propojuje děti i dospělé

Když jsme poprvé procházeli budovou školy, bylo nám jasné, že jde o místo, které má vazby na místní komunitní život.

Kateřina Fojtíková a Richard Wiesner hledali pro svou rodinu místo v Orlických horách, ke kterým mají od dětství silný vztah. Zcela náhodou narazili na budovu staré německé školy v malé horské osadě Šediviny, kterou se obec chystala prodat. Šedivinští obyvatelé i chalupáři sdružení v Šedivinském spolku se obávali, aby bezmála sto třicetiletý příběh budovy neskončil jako penzion. Noví majitelé v ní nakonec založili Kulturní centrum Schule.