“Kámo, tohohle mám, in rýl. Hezký trejdy, kámo.” Toto je přepis běžného rozhovoru žáků páté třídy o výměně sběratelských kartiček. Jako každá generace si i dnešní mládež vytvořila svůj vlastní slovník. Jak tedy mluví a rozumí jim jejich rodiče?
Propagátorka zdravé výživy a autorka několika knih o stravování Margit Slimáková zdůrazňuje, že ke zdravému stravování, ať už jde o oběd, snídani, nebo školní svačinu, stačí pár jednoduchých kroků – nejíst tolik cukru, nekupovat vysoce zpracované potraviny a vařit jednoduchá jídla ze skutečných potravin.
Dokud mají děti do puberty daleko, dělají si rodiče legraci z toho, jaké to bude peklo. Ale když pak skutečně tohle nejdelší i nejnáročnější „období vzdoru“ začne, tuhne úsměv na rtech a přichází bezmoc, vztek i strach o to, jak tohle všechno dopadne. Ale jak říká jedna z prvních rodinných mediátorek u nás Kateřina Bělková, zvládnout to za určitých podmínek jde. Ale jak?
Kariérový poradce a talentový psycholog Valery Seničev věří, že kariérové a talentové poradenství může člověku pomoci ke šťastnějšímu životu. “Je to také prevence proti pozdějšímu vyhoření. Radíme mladým lidem, ale často nás pak vyhledávají i lidé kolem čtyřicítky, kteří řeší, jestli si vybrali dobře a kam jít dál,” říká.
Novorozeně, kojenec i batole potřebují v základních otázkách hygieny stoprocentní pomoc dospělého. V jakém věku ale začíná tato pomoc překračovat hranice osobní intimity dítěte? A kde jsou tyto hranice třeba ve školce nebo na táboře, když na ně dohlížejí úplně cizí lidé?
Jedenáctiletá Anežka se narodila s Downovým syndromem. Ráda maluje, ale také navštěvuje skauta, cvičí v Sokole a věnuje se voltiži neboli gymnastice na koních. Je velmi komunikativní, samostatná a v životě snad bude potřebovat jen lehkou asistenci. Její rodiče jsou přesvědčeni o tom, že je to díky tomu, že má možnost chodit do běžné školy a i volný čas si užívat stejně jako její dvě zdravé sestry. “Zatím to bohužel u nás není automatické, člověk musí znát svá práva a aktivně je prosazovat. Aby mohla Anežka chodit do Sokola, musela jsem si udělat cvičitelský kurz a začít tam sama pomáhat,” popisuje Anežčina máma Lenka Hečková.
Dospělý je ve škole či v zájmovém kroužku v pozici autority, je vzorem, ale i tím, kdo má vliv hodnocení dítěte. Aktuální podcast Ve stínu: Nejlepší kamarád popsal situaci, kde učitel tuto roli zneužil. Jak by se škola měla zachovat, když se objeví podezření, že se mezi žákem a učitelem „něco“ odehrává?
Děti se mění takřka před očima. Jsou ale změny, které jsou hodné hlubšího zaznamenání. K tomu, aby člověk mohl bezpečně přejít z jedné životní fáze do druhé, slouží přechodové rituály. “Přechodový rituál nemusí být nic ezoterického a na první pohled duchovního. Může to být přirozeně hezká událost, která má svoje začátky a konce,” říká terapeut Zdeněk Weber, který se věnuje přechodovým rituálům pro chlapce a dívky.
Bylo mu čtrnáct, když ho učitel a vedoucí turistického oddílu v jedné osobě začal zneužívat; bylo mu sedmnáct, když se na to přišlo, dnes je mu třicet. Pachatel byl odsouzen k podmíněnému trestu, dnes už opět učí a vede oddíl. „Jsem připravený přijet do škol, sdílet svůj příběh s učiteli, vlastně s kýmkoliv,“ říká Tomáš Paprštein odhodlaně. „Chci, aby se o sexuálním zneužívání mluvilo.“
Psycholožka Eliška Antošová vychovává dva autistické syny. Starší má k tomu vysokou inteligenci, mladší zase mentální retardaci. Oba jsou ještě ve věku povinné školní docházky a rodina má spoustu zkušeností jak s přijetím, tak s naprostým odmítáním. Na toto téma vytvořila i úspěšné video, které koluje po sociálních sítích. “Nechci šmahem odsoudit všechny pedagogy,” říká. “Ale kdybych měla shrnout všechny skandální výroky, které jsem už slyšela, mělo by video tak hodinu a půl.”
