Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

Výchova

Nemocní nejsou, ale do školy nechodí a rodiče je omluví. Jak řešit skryté záškoláctví?

autor:
V prvních ročnících obvykle studenti do školy celkem chodí, ale pak se to začne zhoršovat.

Problém zvaný absence řeší všechny stupně škol, ale střední odborné víc než základní. V roce 2019 podle dat České školní inspekce zameškaly děti ze základních škol v průměru kolem 90 hodin za školní rok, středoškoláci 140. Nejméně chyběli žáci základních škol ve Zlínském kraji – 62 hodin ročně; naopak ve Středočeském to bylo 111 hodin. Mezi studenty středních odborných škol jsou v absencích přeborníci v Ústeckém kraji, kde průměrný středoškolák přišel o 201 vyučovacích hodin.

Být hlavním zdrojem informací je pro mě privilegium. Ale i zodpovědnost, říká Johana @jsemvobraze

autor:
Generace 17-25 let, která tvoří přes 50 % mých followerů, hodně dobře reaguje na témata týkající se LGBTQ+ komunity.

Kam se dnešní mladí dívají, když chtějí vědět, co se děje? Třeba na Instagram na profil Jsemvobraze, který provozuje Johana Bázlerová. Nikdy neměla v plánu být influencerkou: nenavazuje komerční spolupráce, chrání si svoje soukromí, a přesto ji sleduje více než 175.000 lidí převážně ve věku 17-25 let, pro které je často hlavním – nebo i jediným – zdrojem informací. Johana vystupovala na konferenci Digitální dětství anebo (Ne)vědomě na síti v Centru současného umění DOX v Praze. 

Jak stanovit pravidla pro hraní videoher? Je to rovnice o čtyřech neznámých, říká psycholog

autor:
"Počítačové hry, ať chceme nebo ne, jsou součástí světa dětí a jestli se o ten jejich svět chci zajímat, musím jej přijmout takový, jaký je."

Volné dny jsou pro řadu dětí příležitostí se zavřít v pokoji a pařit. Přitom podle průzkumů hraje nějakou počítačovou hru devět z deseti školáků každý den. Co s tím můžeme jako rodiče dělat, jsme se zeptali Michala Božíka, psychologa z Výzkumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie v Bratislavě. „Z našich výzkumů například vyplynulo, že zákazy mají smysl jen u mladších dětí. U teenagerů vedou naopak k častějšímu hraní,“ říká s tím, že je lepší se zamyslet nad tím, proč dítě vlastně hraje. 

Léčba lesem. Jak se pohybovat s dětmi v přírodě, aby to bylo jako medicína

autor:
Opravdový les začíná teprve tehdy, když opustíme cestu.

Že pobyt v lese může na dospělé i děti působit blahodárně, asi není velké překvapení. Nejde však o to, abychom ušli desítky kilometrů, naopak někdy za celý den stačí pouze pár set metrů. Jak se v lese pohybovat, aby to na nás mělo co největší ozdravný efekt, prozrazuje německý lektor lesní terapie Rudolf Hettich ve dvojrozhovoru s ředitelkou Asociace lesních mateřských škol Terezou Valkounovou.

I dva roky trvá, než se k týraným dětem dostane psycholog. To má změnit advokační centrum

autor:
K dětskému psychologovi se tak děti dostaly až po dlouhých dvou letech od chvíle, kdy do jejich bytu vstoupila policie. 

Nejdřív to vypadalo jako běžná hádka. Možná i spojená s nějakou tou fackou, ale takových už bylo… Jenže tentokrát to otec přehnal a mámě šlo o život. Naštěstí záchranka přijela včas a nedošlo k nejhoršímu. Celé scéně, tak jako už mnohokrát předtím, přihlížely tři děti. Nevěděly, co si myslet. Milovaly oba rodiče a nechápaly, proč se hádají. Tátu měly rády a zároveň se ho bály. O mámu se samozřejmě strašně bály, ale zároveň na ni byly naštvané, že jede pryč a nebude je už chránit. 

Rodiče často za děti všechno řeší, ty ale pak v dospívání narazí, upozorňuje psychiatrička

autor:
První, co může rodiče upozornit, že se něco děje, je když se dítě změní.

Sebepoškozování, pokusy o sebevraždu a závažné poruchy příjmu potravy – to je denní chleba dětských psychiatrů.  Podle údajů Všeobecné zdravotní pojišťovny vzrostl za posledních deset let počet dětských pacientů v psychiatrických ambulancích o polovinu. Rodiče by přitom mnohdy komplikacím mohli předcházet tím, že dětem dají dostatek samostatnosti, budou pro ně dostupní a nezatíží je rozhodováním, na které nejsou zralé, shrnuje dětská psychiatrička Marie Pozdílková. 

Volby, Putin i autokracie. Kdy je čas začít s dětmi mluvit o politice?

autor:
Jedna z kapitol knihy se zabývá fake news.

Co jsou to volby? Je Putin ten nejzlejší člověk na světě? Umírají i miminka? Děti nás občas překvapí otázkami, na které je velmi těžké odpovědět. A čím jsou mladší, tím je to těžší. Anna Durnová, socioložka a politoložka, která přednáší na Univerzitě ve Vídni, napsala knihu, jež může být rodičům inspirací. Je to příběh dětí, které pokládají podobné otázky a rodiče jim odpovídají. Odstartovala ji otázka jejího syna na to, proč existují sprostá slova, když je nesmíme používat. 

Jak vybrat knihu pro dítě? Důležitá je velikost písma, množství textu i font

autor:
"Moje generace neměla v dětství tolik možností zábavy, jako mají dnešní děti, ani nabídka knih nebyla tak široká, rozdíly ve čtenářství mezi námi nebyly tak velké," říká Veronika Benešová Hudečková.

Velikost písma, množství textu i font. Na to vše by se měli rodiče podívat, než koupí svým potomkům knihu. A především vždy myslet na to, pro koho je určená. „Některé knihy experimentují s různou barvou písma či různými fonty, což může korespondovat s příběhem, ale pokud má dítě obtíže se čtením nebo je začínající čtenář, s takovou knihou si neporadí,“ říká Veronika Benešová Hudečková, majitelka nezávislého knihkupectví pro děti a mládež 2veverky. 

Diktujeme dětem, co mají číst, a pak se divíme, že nečtou, říká vědkyně Anežka Kuzmičová

autor:
Čtení prohlubuje zájem o svět. Ať už dítě zajímají ryby nebo auta, pokud v tom chce jít do hloubky, musí být schopné vydržet číst.

Všichni chceme, aby naše děti četly. Jenže i když rodič hltá knihu za knihou, jeho dítě to nemusí mít stejně. „Musíme jít vstříc tomu, co děti baví, nadchne, zajímá,“ říká vědkyně Anežka Kuzmičová, která se zabývá dětským čtenářstvím. „Jako rodič bych se bála jen jediného – že dítě nebude schopné se nadchnout vůbec pro nic.“

Česko by potřebovalo specializované pracoviště pro učitele i rodiče nadaných dětí

autor:
„Lidé v souvislosti s nadanými dětmi trpí předsudky,“ říká Petra Šlapánková.

Odhalit u dítěte nadání je velmi komplikované. Neexistuje test, který by dokázal identifikovat všechny jeho aspekty, a i nadané dítě může vyjít z testu jako zcela průměrné jen proto, že nezvládá pracovat pod tlakem. Ani pedagogicko-psychologické poradny si vždy neví rady. „Řada zemí v Evropě má specializované pracoviště, na které se mohou pracovníci poraden obrátit a konzultovat. Česko ne,“ říká Petra Šlapánková z Nadace RSJ, která se věnuje podpoře nadaných dětí.