Roušky jsme začali nosit ve třídách o tři dny dřív, než to začalo být povinné a myslím, že možná díky tomu naše škola ještě funguje, říká Jiří Vymětal. FOTO: Tomáš GrmelaJe to zvláštní doba, viďte. U nás ve škole jsem v kanceláři zůstal sám – paní zástupkyně i obě sekretářky jsou nemocné nebo v karanténě. Práce tím … Číst dál
Čtecí babičky fungovaly i v karanténě – přes Youtube. A děti kreslily obrázky, z nichž vzniklo 30 tisíc pohlednic pro domovy seniorů. FOTO: Veronika RoseAsi všichni ještě máme v živé paměti uzavření škol letos v březnu, následný chaos a přesun vzdělávání na distanční formu. Byla to složitá doba a velké díky patří všem, kteří pomáhali školám i … Číst dál
Kristýna Svatá z Variant Člověka v tísni o projektu Active Citizens, který loni také patřil mezi finalisty. FOTO: Kateřina LánskáEDUína je cena pro inovace ve vzdělávání. Inovativní projekty se oceňují, aby se o nich vědělo, a mohly se tak šířit k dalším uživatelům. Například loni zvítězila velkoformátová kniha pro malé děti nazvaná Největší přání (a … Číst dál
FOTO: archív Karolíny VeissKarolína Veiss pochází z Prahy, ale už několik let žije poblíž bavorského Mnichova. Pracuje v marketingu, ale momentálně je na rodičovské dovolené. S manželem mají tři syny, nejstarší jde po prázdninách do první třídy, nejmladšímu je půl roku. Jak se česká rodina v Německu vyrovnává se situací kolem nemoci COVID-19? Bavorsko vyhlásilo 16. 3. od půlnoci … Číst dál
Neměl jednoduchý start do života. V dětství kolem něj létaly pohlavky tak často, že je na ně dnes alergický. Matka holdovala alkoholu a otec zase automatům. V pěti letech proto na čas skončili s bratrem v Klokánku, odkud nakonec putovali k otci a jeho přítelkyni, které dodnes říkají teta. Matka je sice chtěla, ale nebyla schopná se o ně postarat. Sám Patrik v dospělosti automatům i alkoholu propadl. Nechtěl ale jít ve stopách rodičů a změnil život od základů. A to i se jménem.
Jaké prostředí a vztahy chceme zažívat ve škole? Někde dbají hlavně na blízkost a přátelské klima, jinde víc záleží na respektu a „slušném vychování“. Některé školy razí moderní metody vyučování, jinde preferují spíše ty klasické. Odráží se to nejen v uspořádání lavic a výzdobě třídy, ale také v tom, jak se děti a učitelé navzájem oslovují.
Wellbeing dětí se stal v posledních měsících velmi důležitým tématem. Ale stejně zásadním je také wellbeing učitelů. Protože stejně jako říkáváme „šťastná máma, šťastné dítě“, platí bez pochyby i to, že spokojené děti potřebují spokojené učitele. S Blankou Pravdovou z organizace Učitel naživo jsem mluvila nejen o tom, co aktuálně v pedagogických sborech k pocitu wellbeingu chybí, ale dostaly jsme se i k několika důležitým posunům, které už se povedlo realizovat.
O přijímacích zkouškách na střední školy se v posledních letech ve společnosti intenzivně mluví. Dlužno podotknout, že na přetrvávající kritiku se stát pokusil zareagovat a pro letošní rok upravil pravidla v čase, který mnozí považovali za nereálný. Na základě veřejné debaty se tedy podmínky změnily k lepšímu. Jenže… Když se podíváme do knih světových odborníků, kteří se dlouhodobě zabývají školstvím, tak vidíme, že se zopakoval klasický scénář, jaký už jsme ve vzdělávání mnohokrát viděli.
Jako malá jezdila na tábory s koňmi, postupně se vypracovala na vedoucí a lektorku zážitkových a adaptačních kurzů. Soustředí se v nich zejména na dospívající dívky a jejich vztahy s ostatními. „Ze základních škol si přinášejí na střední jako noční můru vzpomínky na různé skupinky, které se navzájem nesnášely,“ říká Anežka Dvořáková. „Přitom i ženské prostředí lze nastavit jako bezpečný prostor.“
Kdo má možnost pozorovat třídu Waldorfského lycea Praha v přirozeném projevu, je překvapený, až zaskočený tím, jak přátelsky a nenuceně se k sobě spolužáci chovají. A tak nějak všichni ke všem. „Někdy si děláme legraci, že jsme taková sekta, ne v nějakém náboženském smyslu, spíš že máme humor, který chápeme jen my,“ říká Johana Svobodová ze čtvrtého ročníku. Dobré vztahy přičítá i tomu, že ve škole nemohou používat telefony. „V prváku nás to dost iritovalo, ale teď tomu rozumím. Díky tomu spolu mluvíme v klidu, třeba i o filozofii.“
