Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

Lucie Kocurová

Vystudovala Mediální studia a žurnalistiku na Univerzitě Karlově. V nejrůznějších redakcích pracuje už od studií. Blízký kontakt se světem škol a školek jí zajišťují její dvě dcery.

Jsme škola pro rychlé i pomalé. V Krnově se na inkluzi nenadává

autor:
ZŠ Janáčkovo náměstí má něco přes šest stovek žáků a zhruba stovka z nich potřebuje při učení zvýšenou podporu.

Inkluze neboli společné vzdělávání dětí „běžných“ a těch s fyzickým nebo mentálním handicapem byla v Česku zavedena zákonem v r. 2005. Uplynulo osmnáct let, a ještě stále mnozí lidé pochybují o tom, že takový způsob vzdělávání dětem prospívá. Jednou z nejvíce inkluzivních českých obcí je Krnov ve Slezsku, a mezi ostatními tu dlouhodobě vyniká Základní škola Janáčkovo náměstí. Na této „škole pro všechny“ vznikl i další díl seriálu Jak se dělá dobrá škola.

Francouzské univerzity hlídají docházku. Pracovat místo školy není dobrý nápad, říká absolvent prestižní ESSEC Business School

autor:
Vzal jsem si žebříček škol zaměřených na byznys, který každoročně sestavuje list Financial Times, a ta nejlepší, která nabízela bakalářský program, v té době byla ESSEC Business School v Paříži.

Narodil se a vyrůstal ve Slovensku na Oravě, vysokou školu absolvoval v Paříži. Miloš Kondela dlouho nevěděl, co by chtěl studovat, a nakonec zvolil byznys. „Je to všeobecné mezioborové studium,“ říká. Pro studium zvolil prestižní ESSEC Business School v Paříži, semestr strávil i na King´s College v Londýně. „Doporučil bych středoškolákům, aby se na studium v zahraničí dívali střízlivě, nejsou to jen večírky a krásný život,“ dodává. „Spočítejte si, jestli se to vyplatí.“

Topit a svítit už dávno nestačí, říká socioložka. Jak se má obec starat o svou školu?

autor:
Pro některé učitele téma vztahu s rodiči žáků není tak důležité a věnují svůj omezený čas něčemu jinému.

Zřizovatelé a ředitelé jsou zásadními postavami českého školství. Na tom, jak dokážou spolupracovat, do značné míry záleží, jak kvalitní škola v obci bude. Magdalena Mouralová, Jakub Černý a Karel Gargulák ve spolupráci s Aspen Institute Central Europe shromáždili příklady dobré praxe z šesti obcí, kde se tato spolupráce daří.

Nemůžeme probírat celý pravěk a starověk, říká dějepisář. Moderní dějiny jsou důležitější

autor:
"Svůj styl výuky jsem si musel najít sám," říká Radek Aubrecht.

Historii si oblíbil už v dětství, vystudoval ji na vysoké škole a učení si chtěl vyzkoušet jen jako záskok na pár hodin týdně. Za katedrou ale letos oslavil již dvacetileté výročí a celou dobu zůstal věrný pražskému  Gymnáziu na Zatlance. „Hodně času věnuju moderním dějinám,“ vysvětluje Radek Aubrecht. „Věřím, že nejlépe odpovídají na otázku, proč je svět takový, jaký je. Není ale možné odučit celý pravěk, starověk a středověk v rozsahu, v jakém jsem se ho učil já.“

Jak se dělá dobrá škola? Zjistíte už ve středu v České televizi

autor:
Natáčení seriálu v pražské ZŠ Na Beránku.

V Česku máme zhruba milion a půl žáků a studentů, kteří navštěvují některou z asi 4 200 základních a 1 300 středních škol. A jako je každé dítě jiné, stejně tak se mezi sebou liší i jejich školy. Česká televize a EDUin společně nabízejí divákům po deset středečních večerů příležitost na necelou půlhodinu nahlédnout do desítky škol, o kterých se soudí, že mohou být inspirací ostatním. Každý tak může vidět, že dobrá škola se neudělá sama, ale k jejímu vzniku a rozvoji je potřeba mít vizi, jejímuž naplnění věnuje hodně lidí značné úsilí.

Skvělým debatérem se člověk nerodí. Učí se prohrami, říká česká reprezentantka Bára

autor:
Debatovali jsme třeba, jestli je další vývoj umělé inteligence žádoucí, nebo jestli Česko potřebuje daňovou reformu.

Jak nám to říkávali učitelé, když chtěli, abychom něco rychle udělali? „A bez debat!“ Debatování se ale v posledních letech na českých školách zabydlelo a získává si další a další příznivce. Pro týmy středoškoláků dokonce existují debatní ligy v českém i anglickém jazyce. „Schopnost rychle vyhledávat kvalitní argumenty a sebevědomě se vyjadřovat se mi do budoucna bude hodit,“ říká česká reprezentantka Barbora Votlučková. „Málokdo se rodí jako dobrý debatér, ale skrze prohry se to postupně naučíte.“

Jak se stát skvělým řečníkem? Rady, které ocení nejen učitelé

autor:
Vystupování na kameru je náročná disciplína i pro ostřílené profesionály z řad učitelů.

Postavit se před publikum, nadechnout se a začít mluvit – to je situace, která stresuje jako málo co jiného. Podle odhadů až tři čtvrtiny lidí trpí při veřejných vystoupeních příznaky úzkosti, a některým to dokonce úplně znemožňuje mluvení před publikem. Tento strach se ale z velké části dá odbourat. Jak? To si trénovali i učitelé v rámci Letní školy GTP.

Život není jen o penězích, říká šéfkuchař, který odešel učit. Žáky bere jako svoje děti

autor:
"Už jako malý kluk jsem nechtěl dělat nic jiného než vařit," říká Michal Koch.

Vypracoval se z pomocného kuchaře na šéfkuchaře a už měl nakročeno k tomu, že si otevře vlastní restauraci. „Jenže pak jsem strávil víceméně náhodou jeden den ve škole a chytlo mě to tak, že jsem během několika let kompletně překopal svůj život,“ říká Michal Koch. „Ve škole si plním svůj sen.“ Letos se probojoval i mezi finalisty ceny o nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize CZ.

Doporučujeme: Podcast ZÁKLADKA o tom, jak se rodí nová škola

autor:
Můžou si děti školu užívat?

Žila byla, za sedmero řekami a sedmero horami, jedna ošklivá prázdná budova na industriálním okraji středočeského Kolína, u hlavní silnice a obklopená sklady. Asi jen málokdo si uměl představit, že jednou ožije dětskými hlasy, zaplní se výkresy, polštářky a dalšími artefakty. Ale stalo se. Před rokem právě tady v Kolíně vznikla nová, v pořadí už šestnáctá ScioŠkola.

V dětských domovech už dávno nejsou pokoje s palandami pro 12 dětí, říká vychovatel Tomáš Morávek. Někdy je tam dětem líp než doma

autor:
"Chci, aby naše děti neměly pocit, že umístěním k nám do zařízení pro ně končí život a odteď už bude všechno jen špatné," říká Tomáš Morávek.

Živil se jako herec a moderátor i jako instruktor sebeobrany, nakonec se stal profesionálním vychovatelem dětí v náhradní rodinné péči. Tomáš Morávek prošel nejrůznějšími zařízeními, od dětských domovu, přes nízkoprahová centra nebo takzvané ZDVOPky. A co ho opravdu štve? „Vážně mě štve, že fyzické tresty nejsou u nás postaveny mimo zákon,“ říká. „A taky lhostejnost lidí, kteří vidí, jak někdo bije dítě, ale protože je to rodič, jen nad tím pokrčí rameny.“