Den Země je příležitostí, jak se nejen více bavit o životním prostředí, ale jak si také něco prakticky vyzkoušet – a to doma i ve škole. Inspiraci přináší i Kampaň obyčejného hrdinství – děti sázejí stromy, učí se šetřit vodou nebo vyrábějí třeba ježkovníky. Přinášíme reportáž ze školy, která celý týden plnila ekologické výzvy, ke kterým se může připojit každý.
Když sestra Cyril Mooneyová převzala vedení soukromé školy pro děti bohatých v indické Kalkatě, byla to instituce pro privilegované dívky, ale postupně do ní začaly chodit i děti ulice. Ač se skladba žáků proměnila, dobrá pověst škole zůstala, a to díky hodnotovému vzdělávání, které její ředitelka, řádová sestra Cyril, zavedla. Česká lektorka hodnotového vzdělávání Dana Hádková vysvětluje, co je jeho podstatou: „Ukázat dětem i dospělým, že slušnost je nejvýhodnější životní strategie.“
O pražském osmiletém gymnáziu Přírodní škola někdo napsal, že je to vlastně maskovaný skautský oddíl. Zřejmě proto, že formování charakteru a práce pro druhé je takříkajíc přímo vytesaná do základů školy. “Když myslíme na druhé, je nám líp,” říká zakladatel a ředitel František Tichý a noří se do dalších a dalších projektů pomoci, k čemuž přizývá i žáky své školy.
Upekli jste dort a ten se nepovedl? Člověk s fixním myšlením by řekl, že neumí péct, a už by to nikdy nezkusil. Naopak člověk s růstovým myšlením by si uvědomil, že se to nepovedlo, ale hledal by cesty, jak by se to příště mohlo povést. Lidé s růstovým myšlením jsou v životě úspěšnější – a to už od dětství.
Během prvních dvou týdnů ruské invaze na Ukrajinu se starosta středočeských Klecan Daniel Dvořák příliš nevyspal. Napřed ve městě a okolí sehnal ubytování pro zhruba stovku ukrajinských rodin, potom jim domluvil dodávku potravin z velkoskladu u dálnice a nakonec musel řešit, jak se budou příchozí děti vzdělávat. Přes sociální sítě sehnal několik ukrajinských učitelek na výuku podle ukrajinských osnov, další potom na hodiny češtiny a v prostorách místní umělecké školy rozjel výuku pro děti od šesti do patnácti let.
Když se Claudii Laburdové v roce 2008 narodil syn Adam, dobrých zpráv dostala málo. Lékaři jí řekli, že se chlapec v životě neobejde bez invalidního vozíku a dokonce novopečené mámě nabídli, že může syna dát do ústavu. Dnes Adam chodí, jezdí na kole a studuje na prestižním gymnáziu. „Ve spádové školce ani škole to nevyšlo, tak jsme hledali dál a nakonec měli štěstí,“ říká Claudie.
Systém jednotných přijímacích zkoušek na víceletá gymnázia rozjel velký doučovací byznys. Doučování, přípravné kurzy, testování – to všechno vytáhne rodičům z peněženek od několika tisícovek až po desetitisíce korun. Zájem o víceletá gymnázia dalece přesahuje volné kapacity, kdo chce tedy uspět, má pocit, že musí platit.
Vyplnit “papíry” k příspěvku na bydlení, zajistit pro žáky připojení k internetu, ale také řešit konflikty ve třídě a pracovat s rodiči. Pozice sociálního pedagoga na má velmi pestrou náplň, která vychází z potřeb každé jedné školy. “V konfliktech ve škole nestojím na žádné straně. Snažím se pomáhat všem,” říká sociální pedagožka z pražské Základní školy Táborská Marie Brichová.
„Učitelé mlátí žáky, na vlastní oči jsem to viděl,“ napsal uživatel GrejDd před třemi měsíci v Google recenzi pražského učiliště Ohradní, kde poslední březnový den došlo k vraždě učitele. Podle dalšího recenzenta je mlácení žáků na škole dokonce „denní chléb“. Jakýsi Nigel si před třemi lety stěžoval na „psychické deptání“ ze strany mistra výcviku. Všechny negativní recenze se týkají zrovna oboru mechanik-elektronik, který navštěvoval i student obviněný z útoku mačetou. „Až na pár vzácných výjimek si profesoři léči své mindráky na studentech. Ředitel dělá, že to nevidí,“ píše recenzent Lukáš Mach.
Na učňovské obory odchází celá třetina české žákovské populace, což je v evropském měřítku nadprůměr. Jak si vysvětlit, že je tak těžké sehnat šikovného a spolehlivého elektrikáře, topenáře nebo zedníka? Absolventi učilišť by se měli vézt na vlně velké poptávky po svých službách, ale místo toho odcházejí pracovat do skladu nebo k pásu.
