Přijímačky na střední školu jsou za vámi a celá rodina se raduje z výsledků. Zatím však seznam přijatých visí pouze na dveřích školy, případně na webových stránkách. To však ještě neznamená, že školák v září místo skutečně bude mít. A jak se vlastně škola dozví, že tam dítě skutečně zamíří? K tomu slouží zápisový lístek.
Střední školy včetně víceletých gymnázií ve čtvrtek nebo v pátek zveřejní výsledky přijímacích zkoušek. Nevyšlo to na školu, kterou jste si pro své dítě vysnili? Existuje hned několik variant, jak to řešit.
Přecházejí ze školy na školu, nikde o ně nestojí. Děti, které mají normální inteligenci doprovázenou poruchou učení nebo chování to nemají v třicetihlavých třídách snadné. Jejich rodiče se často stávají asistenty, aby potomci vůbec mohli školní docházku dokončit. Někde chybí dobrá vůle, někde prostě nejsou podmínky. A pak se může stát, že „nestandardní“ dítě odmítnou všechny školy v okolí, jako Martina ze severních Čech.
Přece nemůžeme studenty posílat do vyloučených lokalit. A přece nemůžou doučovat, když nemají žádné zkušenosti. Takové pochybnosti provázely nápad, že by brněnští studenti pedagogické fakulty měli jako povinný předmět doučování sociálně znevýhodněných žáků. U zrodu myšlenky stála před pěti lety odborná asistentka Markéta Košatková. „Setkávání dětí, které to mají z různých důvodů těžké, s mladými vysokoškoláky, má velký hodnotový potenciál pro všechny zúčastněné,“ říká. Za své úsilí získala Cenu Nadace České spořitelny.
Břetislav Kupera se s rodinou přestěhoval do Finska před osmi lety. V té době měli čtyři děti a po dvou letech přibylo ještě páté. Finské školství tak poznali do základů. Od programu pro děti imigrantů, který absolvují starší děti, než nastoupí do školy, přes školku, přípravku, základní školu až k programu pro náctileté, kteří vyjdou ze základní školy a nedostanou se na střední. “Neznám lepší zemi, kde vychovávat děti,” říká pracovník v oblasti IT.
Den Země je příležitostí, jak se nejen více bavit o životním prostředí, ale jak si také něco prakticky vyzkoušet – a to doma i ve škole. Inspiraci přináší i Kampaň obyčejného hrdinství – děti sázejí stromy, učí se šetřit vodou nebo vyrábějí třeba ježkovníky. Přinášíme reportáž ze školy, která celý týden plnila ekologické výzvy, ke kterým se může připojit každý.
Upekli jste dort a ten se nepovedl? Člověk s fixním myšlením by řekl, že neumí péct, a už by to nikdy nezkusil. Naopak člověk s růstovým myšlením by si uvědomil, že se to nepovedlo, ale hledal by cesty, jak by se to příště mohlo povést. Lidé s růstovým myšlením jsou v životě úspěšnější – a to už od dětství.
Na téměř stovce základních a středních škol v Česku mohou rodiče jednou za dva roky přihlásit děti na testy inteligence společnosti Mensa. Často se tak odhalí nadání u dětí, u kterých by to učitelé ani rodiče nečekali. “Pozvánku na IQ testy naší dcery jsme považovali za omyl,” říká maminka Kateřina. “Ve školce si zatím spíš stěžovali, že odmítá spolupracovat. Výsledek testu mnohé vysvětluje.” Přinášíme reportáž ze Základní školy Květnového vítězství v Praze, na kterém Kateřina zjistila, že dcera má IQ 130.
Během prvních dvou týdnů ruské invaze na Ukrajinu se starosta středočeských Klecan Daniel Dvořák příliš nevyspal. Napřed ve městě a okolí sehnal ubytování pro zhruba stovku ukrajinských rodin, potom jim domluvil dodávku potravin z velkoskladu u dálnice a nakonec musel řešit, jak se budou příchozí děti vzdělávat. Přes sociální sítě sehnal několik ukrajinských učitelek na výuku podle ukrajinských osnov, další potom na hodiny češtiny a v prostorách místní umělecké školy rozjel výuku pro děti od šesti do patnácti let.
Když se Claudii Laburdové v roce 2008 narodil syn Adam, dobrých zpráv dostala málo. Lékaři jí řekli, že se chlapec v životě neobejde bez invalidního vozíku a dokonce novopečené mámě nabídli, že může syna dát do ústavu. Dnes Adam chodí, jezdí na kole a studuje na prestižním gymnáziu. „Ve spádové školce ani škole to nevyšlo, tak jsme hledali dál a nakonec měli štěstí,“ říká Claudie.
