Počet odkladů povinné školní docházky v Česku už několik let neklesl pod 20 procent. V Evropě jsme v tomto ohledu rekordmany. Přibývá logopedických vad, sociální i celkové nezralosti. Některé poradny navíc schválí i devadesát procent žádostí o odklad, jiné jen desetinu. Ministerstvo proto plánuje změny.
Naše sedmiletá dcerka je nadaná. Oficiální potvrzení z poradny máme dva roky, ale vidět to bylo mnohem dřív. Už v jednom roce mluvila ve větách a neustále se na něco vyptávala, něco zjišťovala, chtěla všemu rozumět. Ve čtyřech letech četla knihy, vymýšlela příběhy, psala si deník a podobně. Ve školce nám řekli, že by se nám možná mohl do školy „hodit nějaký papír“. Proto jsme se vydali do pedagogicko-psychologické poradny a odnesli si „diagnózu“ – nadání.
Když bylo Anetě pět let, uměla už psát tiskacím písmem, sčítala i odčítala do desítky a chápala zlomky. Díky své skvělé paměti měla také pokročilé znalosti všeho, co jí do té doby zaujalo. Vše nasvědčovalo tomu, že první třídu zvládne bez problémů. Jenže se narodila na začátku října. Podle zákona tak měla nastoupit do první třídy až těsně před svým sedmým rokem.
Minulý týden rozčeřilo vody českých médií oznámení, že se ve školách připravuje „zánik hudební a výtvarné výchovy“. Brzy se samozřejmě zjistilo, že se nic podobného nechystá ani nehrozí. Je ale fakt, že nabídka předmětové skupiny Umění a kultura by do budoucna mohla obsahovat i jiné věci než Beskyde, Beskyde, životopisy hudebních skladatelů a kresbu tuší. Koneckonců v některých školách mají děti širší nabídku už dnes.
Aby měly děti rády chemii, je potřeba, aby jí rozuměly, k čemuž slouží pokusy a experimenty. A ty se jejich učitelé můžou naučit třeba v jednom z patnácti center, jenž pro chemikáře v letošním školním roce otevřela společnost Elixír do škol, která už provozuje desítky center zaměřených na fyziku a informatiku. „Málokdo si to uvědomuje, ale nachystat pokus, provést ho a uklidit zabere hodně času,“ říká Adéla Marschallová Rumlerová, která jedno z center vede. „My učíme učitele, jak to dělat jednoduše a efektivně.“
Na brněnské Základní škole Křídlovická je na prvním stupni vždy jedna ze tří tříd – třída B jako Brno – určená pro nadané děti. Učitelka Alena Nováková s kolegyněmi na škole rozvíjí podporu nadání již sedmnáct let a učí to i další pedagogy. „Potřeby intelektu se dnes dají saturovat snadno i mimo školu, jde mi hlavně o pohodu nadaného dítěte,“ říká a den před jarními prázdninami otevírá novinářské návštěvě dveře své třídy.
Jana Horáková bydlí s manželem a dvěma dětmi v Praze. Už za pár týdnů rodinu čeká zápis starší dcery na základní školu. „Na spádovou státní školu nechceme, chodí tam víc než sedm set dětí a nemám na ni dobré reference. Přemýšlíme o vzdálenějších, zato vyhlášených státních školách, kde bychom si museli bohužel měnit trvalé bydliště, nebo o školách soukromých, které máme relativně v dosahu,“ vysvětluje Jana. Rozptyl škol, které rodina zvažuje, je široký – od komunitní vzdělávací skupiny až po poměrně výkonově zaměřenou soukromou školu, která se soustředí na rozvoj nadaných dětí.
Jedenáctiletý Štěpán má diagnózu ADHD. Při zápisu na jednu pražskou základní školu se od ředitelky dozvěděl, že ona na ADHD nevěří. „O ADHD se mluví jako o jedné z nejprozkoumanějších poruch, existují kvanta literatury, zároveň jde ale paradoxně o jednu z poruch, která je nejvíce znevažovaná, mnoho lidí popírá její existenci vůbec,“ vysvětluje psycholožka Alena Šešulková z Centra pro rodinu a sociální péči, kde se věnují osvětě v této oblasti v rámci projektu Neklidné děti.
Zápisy do prvních tříd probíhají v dubnu, v době, kdy je však mnoha budoucím prvňáčkům ještě pět let. Především rodiče v létě narozených dětí váhají, jestli jejich potomci nápor první třídy zvládnou. Odklad školní docházky získává každý rok zhruba dvacet procent dětí. Aby jej získali, musejí doložit posudek pedagogicko-psychologické poradny. Právě ta případný odklad doporučuje, a nebo také ne. „Někteří rodiče chtějí dítěti odkladem prodloužit dětství, pro odklad však musí být důvod,“ říká Galina Jarolímková, ředitelka Pedagogické poradny pro Prahu 1, 2 a 4.
Docházka do školy nám nesedí, svoje děti budeme učit doma. Toto rozhodnutí činí rok od roku víc rodičů. Počty “domškoláků” narůstají a přispěla k tomu i covidová distanční výuka. Každá rodina je jiná a k domácí výuce přistupuje po svém. “Trochu mě mrzí, když si lidé myslí, že si jen ulehčujeme život,” říká jedna z matek-učitelek v jedné osobě. “Domškoláctví je všechno, jen je snadné.”
