Spory mezi dětmi kvůli hluku o přestávce, rozhádané kamarádky, konflikt mezi učitelem a třídou kvůli přepadovým písemkám, dusno ve sborovně nebo neshody mezi učiteli a rodiči. Děti i dospělí ve škole čelí různým nelehkým komunikačním situacím. Jak ve vypjatých momentech řešit problémy a spolupracovat? Pomoci může školní mediace, o kterou se zajímá čím dál více škol.
Sebeobrana není ani zdaleka jen o umění bránit se fyzicky. Umění bránit sám sebe je daleko spíš o hlídání si vlastních hranic, schopnosti stát si za svým, držet si od těla manipulátory, ustát slovní agresi… Předat tohle umění by mělo být jedním ze základů současné výchovy. Té doma, ale také té, která přichází ve škole. Jak by to mohlo nebo mělo vypadat a proč?
První skutečný letní tábor bez mámy a táty v dosahu je velká věc. Je to jeden z těch milníků, které se do dětské duše propíšou velmi hluboko. A aby se ideálně propsaly kladně, hodí se vědět, jak zacházet s nervozitou, jež před odjezdem může z mnoha důvodů narůstat nejen u samotných táborníků, ale i na straně rodičů…
Co bychom si měli odnést ze školy? Nejsou to jen vyjmenovaná slova, násobilka, periodická tabulka a Přemyslovci, ale také kritické myšlení, schopnost budovat kvalitní vztahy a zdravý životní styl. Právě na ten cílí preventivní programy, které dnes školy musejí pro žáky pořádat. Strašit rakovinou plic a AIDS už ale dnes nestačí.
Vladimír Marček je psycholog a psychoterapeut. Má svou praxi v Brně a v létě jezdí na několik táborových turnusů. Pro děti vymýšlí aktivity a má pro ně i konzultační hodiny, pokud by některé z nich mělo problém. A také třeba být i takovým dětskými ombudsmanem. „Někomu může totiž stezka odvahy ve stylu budíček ve čtyři v noci, cesta kukuřičným polem, brodění se potokem a pak skok do jezera připadat jako super dobrodružství, ale pro jiného se to může blížit traumatickému zážitku,“ říká Vladimír Marček.
Puberta a náš přístup k ní dokonale odráží změny v celé společnosti. Zlom mezi dětstvím a dospíváním je čím dál razantnější i rychlejší, podle posledních poznatků neurovědy přichází už zhruba v jedenácti letech. A přestože si o tom všichni povídáme, připravení většinou nejsme. Puberta tak přináší intenzivní momenty, kdy je potřeba se zastavit a zkusit je pochopit – abychom dál mohli rozumět svým dětem a ony samy sobě. Co nám v tom brání?
Dovolit, nebo zakázat? A pokud povolit, tak na jak dlouho? A od jakého věku? Máloco je v rodičovských kruzích tak kontroverzní jako čas dětí strávený u obrazovek. Populární YouTube kanál Ms. Rachel ve Spojených státech otvírá debatu o vzdělávacím obsahu ve videích pro nejmladší děti, která může být zajímavá i pro země, kde se anglicky nemluví.
Psycholožka Šárka Miková díky své Teorii typů umožnila rodičům lépe chápat své děti a dospívajícím pochopit sama sebe. Vystihuje totiž vrozené potřeby různých typů osobností a dává návod jak s nimi pracovat. Kniha “Nejsou stejné” se stala bestsellerem. Nedávno autorce vyšel další titul – “Milovat nestačí”. Hlavním tématem je tentokrát sebehodnota dětí a faktory, které ji pomáhají utvářet.
Svého finského manžela jsem potkala ve Španělsku a do jeho rodné země jsme se stěhovali, když jsem čekala našeho nejstaršího syna. Všechny naše tři děti, kterým je nyní třináct, jedenáct a osm let, se narodily ve městě Joensuu v jihovýchodním Finsku poblíž ruských hranic. Žijeme v městečku Ilomantsi, kde děti také chodí do školy.
Filozofie má pověst teoretické disciplíny, kterou pěstují akademici na univerzitách. Podle Barbory Fialové a Jiřího Bartoníka ale filozofie jakožto myšlení, dotazování se a hledání odpovědí má své místo i v každodenním životě. Společně proto vytvořili platformu Pink Box, v rámci níž vedou kurzy filozofie pro děti, dospívající a dospělé. „Když se děti naučí ptát a společně přemýšlet, poctivě si to myšlení odpracovat, zlepší to obecně jejich kognitivní schopnosti a potom je to vidět třeba i v oborových předmětech,“ říká Jiří Bartoník.
