Původně chtěl léčit závislé na alkoholu a drogách, nakonec zvolil dětskou psychiatrii. Jako primář dětského oddělení Psychiatrické nemocnice Bohnice řeší Michal Považan ty nejtěžší případy. „Sebepoškozování, deprese, úzkosti a poruchy příjmu potravy,“ vyjmenovává, co děti trápí nejčastěji, a dodává: „Po covidu se otevřela stavidla a přišel nával zejména dospívajících dívek.“
Cesta vzdělávacím procesem pro některé děti i jejich rodiče místo pouti za vědomostmi připomíná spíš bitevní pole. Ukazují to některé příběhy rodin, které vychovávají děti se specifickými potřebami. Pokud se k zvýšenému nároku na péči přidá například obtížně zvladatelné chování, jde o kombinaci, se kterou si české školy mnohdy nedokážou poradit. Pokud to ale nezvládnou, trpí tím všichni zúčastnění.
Finanční gramotnost dětí školou povinných není oslnivá. Naposledy to potvrdilo i šetření společnosti Kalibro, která u žáků 5., 7. a 9. třídy ze 156 škol na jaře letošního roku zjišťovala, jak by si uměli poradit v běžných situacích, které se buď týkají osobních či rodinných financí, nebo mají přímý či nepřímý ekonomický dopad na život rodiny. A ve srovnání s podobným šetřením provedeným před 10 lety nedošlo k valnému zlepšení. Pomoci s tím může kapesné, pokud to s ním umíte.
Kateřina Emer vytvořila projekt Synapse, který školí odborníky pracující s nadanými a pomáhá školám tyto žáky lépe začlenit. Na facebooku vede také skupinu Malí a velcí (asi) nadaní a působí v této oblasti jako poradkyně, lektorka a koučka. Sama mezi lidi s vysokým intelektem patří a na vlastní kůži tak zná i jejich obtíže. „Lidé si často myslí, že nadané děti mají někde přidáno a někde ubráno. Ale tak to není. Ony mají prostě všeho přidáno. Vnímají všechny vjemy strašně intenzivně, všechny emoce strašně hluboce. A jsou často samy,“ říká.
Programy primární prevence jsou už v České republice nedílnou součástí výuky na základních a středních školách. Jakou váhu ale prevenci školy dávají, je jen na nich samotných. Někde mají propracované ucelené systémy, jinde jen „základ“. Odborník na závislosti a přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice Michal Miovský popisuje, jak systém primární prevence funguje – a na co naráží.
Monika Stehlíková se ve své praxi setkává s nadanými dětmi, s nimiž rodiče přicházejí z mnoha důvodů. Nejčastějším zadáním je, aby nadané pochopilo a přijalo svoji odlišnost a zlepšilo se tak jeho sebevědomí. Někdy přichází i kvůli problémům v chování. Přichází na to, že jejich chování mnohdy pramení z pocitů nepochopení a nespravedlnosti z okolí. „Říct dítěti, že jeho chování není přijatelné, můžeme i empaticky,“ říká Monika Stehlíková.
Živil se jako herec a moderátor i jako instruktor sebeobrany, nakonec se stal profesionálním vychovatelem dětí v náhradní rodinné péči. Tomáš Morávek prošel nejrůznějšími zařízeními, od dětských domovu, přes nízkoprahová centra nebo takzvané ZDVOPky. A co ho opravdu štve? „Vážně mě štve, že fyzické tresty nejsou u nás postaveny mimo zákon,“ říká. „A taky lhostejnost lidí, kteří vidí, jak někdo bije dítě, ale protože je to rodič, jen nad tím pokrčí rameny.“
Co mají společného kouření, AIDS, obezita a sociální sítě? Všechny tyto jevy byly v průběhu historie americkými úřady označeny za závažný a naléhavý problém veřejného zdraví, který vyžaduje okamžitou reakci a přijetí opatření. V případě kouření a boje proti AIDS znamenalo varování úřadu proměnu celospolečenského postoje. Nyní se v USA zaměřili na sociální sítě. Proč?
Spory mezi dětmi kvůli hluku o přestávce, rozhádané kamarádky, konflikt mezi učitelem a třídou kvůli přepadovým písemkám, dusno ve sborovně nebo neshody mezi učiteli a rodiči. Děti i dospělí ve škole čelí různým nelehkým komunikačním situacím. Jak ve vypjatých momentech řešit problémy a spolupracovat? Pomoci může školní mediace, o kterou se zajímá čím dál více škol.
Sebeobrana není ani zdaleka jen o umění bránit se fyzicky. Umění bránit sám sebe je daleko spíš o hlídání si vlastních hranic, schopnosti stát si za svým, držet si od těla manipulátory, ustát slovní agresi… Předat tohle umění by mělo být jedním ze základů současné výchovy. Té doma, ale také té, která přichází ve škole. Jak by to mohlo nebo mělo vypadat a proč?
