Dlouhá léta závodil v šachu, mezitím vystudoval teologii a filozofii a stal se lektorem kritického myšlení. O něm také Ján Markoš napsal knihu Síla rozumu v bláznivé době, která loni na podzim vyšla i v Česku. „Myslím si, že rozvoj vzdělání obecně a kritického myšlení zvlášť je pro demokracii naprosto zásadní,“ říká.
Dovolit, nebo zakázat? A pokud povolit, tak na jak dlouho? A od jakého věku? Máloco je v rodičovských kruzích tak kontroverzní jako čas dětí strávený u obrazovek. Populární YouTube kanál Ms. Rachel ve Spojených státech otvírá debatu o vzdělávacím obsahu ve videích pro nejmladší děti, která může být zajímavá i pro země, kde se anglicky nemluví.
Zruč nad Sázavou je malé městečko o pouhých pěti tisících obyvatel. Zdejší základní škola ale svou výuku staví na nejmodernějších technologiích. Žáci tu tráví hodně času s iPadem v ruce a s roboty kroužícími mezi lavicemi. Jednou ze zdejších digitálních hybatelek je Hana Nešporová Myslivcová. Učitelka matematiky, občanské výchovy a informatiky (t.č. na mateřské dovolené) vypráví o svých oblíbených aplikacích i o tom, jak si zručská škola hledala cestu k robotům.
Umí sestavovat počítačové programy, vytvářet eseje nebo také odpovídat na testovací otázky a řadu dalších věcí. Řeč není o nadprůměrně inteligentním odborníkovi, ale o chatbotovi s umělou inteligencí. Spuštění Chatbota GPT od společnosti Open AI loni v listopadu způsobilo ve společnosti poprask. A umělá inteligence záhy vtrhla také do českých škol. Testovat ho začali žáci, studenti i někteří pedagogové. A už nyní je jasné, že AI změní podobu vzdělávání v České republice. Vyplývá to z reakcí oslovených vysokých škol i ministerstva školství.
Je jim patnáct šestnáct, mají svých problémů nad hlavu, a do toho nad nimi visí nutnost rozhodnout se, kam půjdou na střední. Za ideálních podmínek by bylo fajn vzít v potaz silné stránky dětí, rozumně uchopit potenciální budoucnost oboru, který se k nim aspoň trochu přibližuje, a pak vše ještě porovnat s aktuálním trendem ve vývoji středního školství a předpověďmi, které odhadují, jak se bude měnit pracovní trh v horizontu dejme tomu deseti let. Pojďme to zkusit.
O zhoubném vlivu technologií na přiměřený vývoj dětí se vedou debaty už několik let. Rodiče, učitelé i náhodní pozorovatelé mají tendenci se pohoršovat nad tím, že dnešní mládež mobily prakticky nepustí z ruky. Kolik času na síti je vlastně příliš? A dokážou naše problémy vyřešit aplikace rodičovské kontroly?
Jak se dobře naučit matematiku? Někomu je dáno shůry, jiní potřebují napočítat spoustu příkladů a získat v různých operacích jistotu a rutinu. V jedné třídě spolu sedí různé děti, které potřebují různý přístup, a zvládnout by to měl jeden učitel. Od příštího školního roku by českým učitelům matematiky mohla práci ulehčovat finská platforma Eduten.
Blbost, kravina, závislák – to jsou slova, která děti nejčastěji od svých rodičů slýchají ve spojení s online světem. Pro děti jsou přitom technologie přirozenou součástí životů. Jak k nim najít zdravý vztah doma i ve škole? „Jako se děti ve škole učí děkovat a mýt si ruce, měly by se učit i to, co o kom můžou na internetu napsat,“ říká Radka Kůřilová, psycholožka z brněnské organizace Replug me. Rodiče podle ní musí s dětmi o technologiích hlavně mluvit, nikoli jim jen vyhrožovat nebo se pohoršovat.
Malá pobaltská země drtí v přístupu k digitálním technologiím ostatní státy. Informatika na školách není v Estonsku nic exotického, ale standard, který jednoduše funguje. “Prostě všichni učitelé technologie používají a využívají,” popisuje estonská učitelka základní školy Kadri Haavandi. Informatika tam ovšem není v rozvrhu jako extra předmět, znalosti ze světa technologií se prolínají napříč všemi předměty.
Volné dny jsou pro řadu dětí příležitostí se zavřít v pokoji a pařit. Přitom podle průzkumů hraje nějakou počítačovou hru devět z deseti školáků každý den. Co s tím můžeme jako rodiče dělat, jsme se zeptali Michala Božíka, psychologa z Výzkumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie v Bratislavě. „Z našich výzkumů například vyplynulo, že zákazy mají smysl jen u mladších dětí. U teenagerů vedou naopak k častějšímu hraní,“ říká s tím, že je lepší se zamyslet nad tím, proč dítě vlastně hraje.
