Nedokončit střední školu nebo učiliště znamená v životě mladého člověka velký průšvih. A nejde jen o to, že se budou zlobit táta s mámou. Lidé, kteří dosáhli pouze základního vzdělání, jsou ze všech skupin obyvatel nejvíc ohroženi nezaměstnaností, dluhy, exekucemi nebo závislostmi. V Praze se letos rozjel projekt, který má „adeptům na vyhazov“ pomoci dřív, než už je pozdě.
Když lidé pro své dítě zvažují domácí vzdělávání, často se jich okolí ptá: a budou mít vůbec kamarády? Nevyrostou z nich vlci samotáři? „Já mám kamarádů spoustu, většina z nich normálně chodí a chodila do školy, ale známe se z různých kroužků a podobně,“ říká Vendy Petřinová, která na domácím vzdělávání strávila devět let. „Měla jsem šanci a čas se rozvíjet v jiných oblastech. Neměnila bych.“
Více než půl milionu dospělých Čechů pije tak, že to má výrazné škodlivé dopady na jejich fyzické a duševní zdraví. Není žádným tajemstvím, že v zemi, kde se pivo považuje za iontový nápoj a slivovice za lék na všemožné neduhy, se na problémy s alkoholem často zakládá už v dětství. A vše může začít klidně i nealko pivem.
Monika Juchová je školská logopedka na gymnáziu – napravuje nedostatky v řeči u dětí od šesté třídy až po konec střední školy. Místo dětských říkanek „Petr má svetr“ tak musí vymýšlet vlastní texty a využívá k tomu i aktuální situaci. „Slova jako restrikce, rouška, respirátor či střídající se ministři zdravotnictví se dají v logopedii nádherně využít,“ vzpomíná na nedávnou dobu proticovidových opatření.
Cvičení je koncipované pro děti zhruba od osmého týdne věku. Někdo doporučuje PEKiP již od čtyř týdnů. FOTO: Unsplash – Oleg SergeichikV Česku zkratku PEKiP nikdo nezná, zato v Německu je to mezi rodiči velký hit, a to se v zásadě jedná o českou záležitost. Za touto zkratkou se schovává mimořádně oblíbený program pro podporu … Číst dál
Kdo ještě nešlápl na kostičku stavebnice či na plastové zvířátko v pokoji přeplněném hračkami?! A kdo nenadával, že si děti drahých hraček vůbec nevšímají?! Některé německé domácnosti se rozhodly, že už nebudou zaplňovat své byty předměty, ale vydají se jinou cestou. Hračky už nekupují, ale pouze si je půjčují. Rodiče si pochvalují, že jim to šetří peníze i nervy, a navíc je to ekologické.
Počítače a moderní technologie obecně ho baví už od dětství, snaží se je využívat smysluplně – a ještě to naučit ostatní. Lektor a konzultant Ondřej Neumajer je mimo jiné i součástí týmu, který stojí za revizemi vzdělávacích programů, díky nimž by se děti měly učit nejen správně zformátovat nadpisy v dokumentu, ale také účelně využívat mobil v běžném životě. Za svoje působení získal nedávno cenu Nadace České spořitelny.
„To je test pro lůzry, něco těžšího nemáte?“ řekne váš syn a mává nad hlavou vyplněným testem z matematiky. „Je to banda tupců, s těma se bavit nebudu,“ pronese dcera po návratu ze školy. V ruce máte potvrzení, že vaše dítě patří mezi dvě procenta nadaných dětí a místo, abyste se radovali, v hlavě vám běží podobné scénáře. Vždyť už teď je pro něj těžké zapadnout v kolektivu, protože má jiné zájmy než vrstevníci. A teď je to černé na bílém. Říct mu to, nebo to tajit?
Méně agresivity a šikany, více empatie a tolerance. Takový efekt má na děti podle kanadských vědců přítomnost miminka. Už třetím rokem to ověřují i v Základní škole Rokycanova v západočeském Sokolově. Dva roky chodila za tamními žáky Agátka, teď je každé úterý navštěvuje „učitel“ Vikoušek. „Jakmile se tu objeví, celá škola se zklidní. Potřebovali bychom, aby sem chodil každý den,“ říká ředitelka školy Petra Šišková. Tento a jiné projekty empatie ve škole už nesou své ovoce.
Přecházejí ze školy na školu, nikde o ně nestojí. Děti, které mají normální inteligenci doprovázenou poruchou učení nebo chování to nemají v třicetihlavých třídách snadné. Jejich rodiče se často stávají asistenty, aby potomci vůbec mohli školní docházku dokončit. Někde chybí dobrá vůle, někde prostě nejsou podmínky. A pak se může stát, že „nestandardní“ dítě odmítnou všechny školy v okolí, jako Martina ze severních Čech.
