Alexandr Kostka má v deseti oblastech z dvanácti mimořádné nadání a jeho vášní je matematika.
“Tím, že jsme se o nadání dozvěděli, se nám obrovsky zvýšila tolerance k synovým projevům, které jsme dřív brali jako nesmyslné záseky,” popisuje Michaela Kostková zvláštnosti života s nadaným dítětem, které mohou potkat i rodinu, která to nečekala.
Dětí s autismem přibývá – vidět je to třeba i v Jihomoravském kraji. Tady ale mají alespoň výhodu jedné specializované školy, která je určena přímo těmto dětem s různě těžkým postižením. Jak se učí ve škole, kde žáci nejsou rozdělení podle věku, ale podletoho, jak si vyhovují? A mají tu místo pro každého, kdo by ho potřeboval?
Dostal jsem poznámku a teď se bojím, co na to naši; zradila mě nejlepší kamarádka a mně je strašně smutno; večer v posteli mám strach ze tmy a plyšáci nepomáhají, protože se bojí se mnou. Věk mezi školkou a nástupem puberty je často vnímán jako šťastné a stabilní životní období, přesto ale malé školáky někdy leccos potrápí. Linka bezpečí právě pro ně teď rozjela nový podcast nazvaný Utržené sluchátko, jeho cílem je prevence krizí a posilování odolnosti dětí.
Přibližně polovina českých dětí ve školním věku si podle analýzy PISA, kterou vydala ČŠI, myslí, že jejich schopnosti i inteligence jsou jednou provždy dané a neměnné. Takové uvažování je charakteristické pro takzvané fixní nastavení mysli, které na rozdíl od růstového bere dětem i dospělým chuť učit se nové věci. „To téma je obrovsky zajímavé a v praxi zatím nepodchycené,“ říká Tomáš Chrobák, učitel matematiky v Bašce u Frýdku-Místku a vítěz jednoho z minulých ročníků českého učitelského ocenění Global Teacher Prize.
O tom, že navštívím Island, jsem snila už jako malá holka. S mužem jsme vždy hodně cestovali, máme rádi sníh a hory, ale nikdy by nás nenapadlo, že tady jednou budeme bydlet. Před čtyřmi lety ovšem mému muži zrušili jeho pracovní pozici v Krkonošském národním parku a s ní jsme přišli také o bydlení. To byla ideální příležitost začít znovu a třeba někde úplně jinde. Když přišla nabídka přesunout se na Island, neváhali jsme.
Peter Pöthe je dětský psychoterapeut a psychiatr, autor několika knih o dětské psychice. Jedním z okruhů jeho zájmu jsou úzkostné poruchy. Vydala jsem se proto za ním s jednoduchou otázkou: Jak být méně úzkostným rodičem? A když tuším, že úzkostný rodič jsem, jak s tím mohu pracovat?
Válka na Ukrajině už trvá téměř rok, a tak je načase se podívat, jak se daří uprchlíkům v Česku. Podle studie Hlas Ukrajinců: duševní zdraví narážejí na komplikace spojené s bydlením i sháněním práce, která by odpovídala jejich kvalifikaci. Stejně je ale trápí i to, co není na první pohled vidět, a to jsou úzkosti a deprese. Aspoň některým z nich nabízejí pomoc a úlevu odborníci kteří sami našli v Česku útočiště před válkou.
„Dát dítěti v patnácti balíček kondomů a říct, že si má dávat bacha, nestačí!“ říká v úvodu kniha, kterou vydala nevládní organizace Konsent. A autorky Dagmar Krišová a Marcela Poláčková v ní dokázaly neskutečné. Sepsaly knížku, u které se nemusíte červenat ani cítit trapně. Která mluví dospěle, odborně, a přesto velmi lidsky tak, abyste rovnou mohli jít a začít se svými dětmi mluvit o intimitě, vztahu k vlastnímu tělu, prvních láskách, ale i bodyshamingu nebo hledání vlastní gender identity. (A dost možná si ujasnili i spoustu „svých věcí“.)
Příští rok začne Mensa používat zcela nové IQ testy pro dospělé, děti mají nové od roku 2019. Hlavním autorem obou je brněnský psycholog Vladimír Marček. Jak vlastně nové testy vznikají a proč jsou ty staré už nevyhovující?
Nejde ani tak o to, že děti za chvíli přinesou pololetní vysvědčení. Komunikace o prospěchu totiž bývá v rámci rodiny náročná tak nějak celoročně. Někde známky hodně řeší rodiče, ale přísné samy na sebe mohou být i samotné děti. Jak tedy mluvit o známkách, konkrétně těch špatných, aby takové diskuse nepřipomínaly válečný střet?
