Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

duševní zdraví

Plány psát umíme a jsou hodně sexy, ale pak je neplníme, říká k první fázi Strategie 2030+ Miroslav Hřebecký

autor:
"Nemáme ve společnosti shodu na cílech vzdělávání. Nemáme vzdělávání jako absolutní prioritu," říká Miroslav Hřebecký.

EDUin na půdě Senátu představil letošní Audit vzdělávání, kde se programový ředitel Miroslav Hřebecký v analýze věnuje naplňování Strategie 2030+.  Výsledky nejsou příliš uspokojivé, protože v první fázi se naplnila zhruba čtvrtina. „A aby nedošlo k mýlce, zdůrazňuji, že jde o 20 až 30 procent v prvním období. To vůbec neznamená, že jsme naplnili 20 až 30 procent celé Strategie,” říká expert na vzdělávací politiku. 

Dítě potřebuje věřit, že překážky v životě dokáže překonat, říká psychiatrička

autor:
"Spokojení jsme, když naplňujeme svoje potřeby. Čím je dítě menší, tím více musíme naplňování jeho potřeb suplovat," říká Lucia Vašková.

Doba je těžká a cítí to i děti, které složitě nacházejí pozitivní vzory a sebedůvěru. Částečně to způsobují i někteří rodiče, když potomky chrání i před drobnými nepříjemnostmi. „Klíčovým nástrojem ke spokojenému a dobrému životu je psychická odolnost. Pomáhá všem, i dětem s psychiatrickou diagnózou,“ říká psychiatrička Lucia Vašková.

Čtyři hodiny denně, pět dní v týdnu. Češtinu se mohou Ukrajinci učit intenzivně, když je k tomu politická vůle

autor:
Na jazykovou podporu Ukrajinců šlo podle ministerstva zatím z rozpočtu resortu přes 450 milionů korun.

Rusko vpadlo na Ukrajinu před dvěma lety a vyhnalo z domovů statisíce lidí. Do Česka jich zamířilo na 600 tisíc, zhruba polovina zůstala doteď. A podle dat výzkumné neziskové organizace PAQ Research jich chce u nás nejméně další dva roky zůstat na 180 tisíc. Ministerstvo školství registruje téměř 70 tisíc Ukrajinců v mateřských, základních a středních školách. Aby byli úspěšní, musejí umět česky. Právě úroveň jazyka se bude u cizinců testovat.

Do politiky nechceme, říkají teenageři. Jejich spokojenost se školou klesá

autor:
Na ilustračním snímku jsou studenti pražského Gymnázia Paměti národa.

Jak jsou studenti spokojeni se svým životem a školou? Jaký mají názor na politický systém v naší zemi a mezinárodní politiku? A odkud čerpají informace? Odpovědi na tyto otázky pravidelně zjišťuje vzdělávací program Jeden svět na školách společnosti Člověk v tísni ve svých průzkumech. Z nejnovějšího šetření vyplývá, že středoškoláci považují za největší problémy ČR zadluženost, ekonomickou situaci a nekvalitní školství. 

Trápíš se? Napiš! Rodina ztratila syna a spustila projekt pomoci ostatním

autor:
Karel Ašenbrener byl jedním z nejlepších esportových hráčů hry Valorant.

Špatný den, týden, možná i měsíc nebo rok. A možná i déle. Příliš mnoho tlaku a příliš mnoho dospělých, kteří to nechápou. I když se třeba snaží. Stále více dospívajících se potýká s problémy, se kterými se často nemají komu svěřit. Právě pro ně je určen projekt #KAREme, který spustila nadace Twisten Foundation a odborně zajišťuje organizace Endlessly. Fungovat začal v únoru a nyní by už o něm měly vědět střední školy i gymnázia.

Seznamovat se s lidmi v parku zní jako skvělá zábava! Děti hledají v umělé inteligenci kamarády, neporadí jim ale vždycky nejlépe

autor:
Jak se nazývá pes, který umí kouzlit? Labra-cadabra-dor!

V jedné epizodě populárního amerického seriálu Průměrňákovi si matka vytvoří falešné profily na Facebooku a spřátelí se s dcerou, aby jí komentovala fotografie a Sue byla díky tomu mezi vrstevníky populárnější. Dnes by ale klidně mohla mít i virtuálního kamaráda v podobě umělé inteligence. Chatboty jsou čím dál lepší a konverzace s nimi může především na mladší děti působit skutečně. “Přestože chatbot říká, že je virtuální kamarád, mozek na to reaguje, jako kdyby reálný byl,” vysvětluje ředitelka SOFA Lenka Felcmanová. 

Nezavře pusu a hroutí se, když prohraje. Jak se daří nadaným dětem ve školkách?

autor:
Nadané a přemýšlivé děti se obvykle řeší v souvislosti se základními a středními školami. Jenže vzhledem k tomu, že jejich odlišnost je vrozená, fungují „jinak“ už jako kojenci a batolata.

Místo panenek si hrají se stavebnicemi nebo vytvářejí složité obrazce z magnetů a kostek. Mívají na sebe vysoké nároky, a když se jim něco nepovede, propukají v afektivní záchvaty. A přitom nezřídka už ve čtyřech letech čtou, někteří i dvojjazyčně. Nadané a přemýšlivé děti to nemají snadné ani gymnáziu, natož ve školce. A jak se v Česku říkává, “je to o lidech”. 

Doporučujeme: Dítě na vlastní pohon. Kniha plná úlevy pro unavené rodiče

autor:
A co teprve, když si uvědomíte, že se takový hellicopter parenting může týkat i vás.

Ten pocit zodpovědnosti za to, aby byly šťastné, zažívaly zajímavé věci a jednou to někam dotáhly… je extrémně silný! Ve snaze být těmi nejlepšími rodiči často překračujeme hranici toho, co je únosné pro nás a užitečné pro samotné děti. Místo přehnané péče a popostrkování totiž potřebují umět převzít kontrolu nad svým životem. Jak je to naučit? O tom je skvělá knížka Dítě na vlastní pohon od Melvilu.

Sněhové vločky? Děti jsou takové, jaké jsme je vychovali, říká Lenka Felcmanová

autor:
Pocit životní spokojenosti nastává, když máme naplněné základní potřeby.

„Cítit se někde dobře“ ještě pořád nepovažujeme za úplně důležitý parametr spokojeného života. To už mnohem spíš (a často právě dětem) říkáme, co je třeba vydržet nebo překonat. Přesto dnes vrcholí projekt Týden wellbeingu ve školách, který téma spokojenosti vytahuje na světlo. Ať už ve vztahu ke vzdělávání nebo v souvislostech se zráním dětské osobnosti a celoživotního nastavení. V čem nejvíce pokulháváme a kde můžeme pomoct my, rodiče?

Dvojí výjimečnost: když se vysoký intelekt potkává s handicapem

autor:
Někdy poznáme, že proti sobě máme chytré dítě, ale upoutá nás spíš to, že například v důsledku ADHD nebo ADD „zlobí“, vyrušuje a rozbíjí kolektiv kolem sebe.

Jsou intelektově nadaní, někdy dokonce mimořádně nadaní. IQ u nich překračuje průměrné hranice. A přesto jejich potenciál nevidí učitelé, ale ani rodiče. Naproti jejich silným stránkám totiž stojí handicap, který intelektem vyvažují tak, že nakonec není vidět nic. Ani handicap, ani nadání. Jen „vybalancovaný průměr“ a na první pohled úplně obyčejné děti, které uvnitř sebe ovšem žijí často dost náročné věci.