Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

rozhovor

V USA můžete až dva roky studovat, než si vyberete konkrétní obor, říká česká studentka univerzity v Berkeley 

autor:
Magdalena se spolužáky.

Když jsme se „sešly“ online k našemu rozhovoru, bylo v Česku sedm večer a v Kalifornii osm ráno. Magdalena Kokešová ve svém podnájmu mluvila potichu, její spolubydlící ještě spaly. „To je mimochodem jeden z rozdílů mezi Prahou a Berkeley,“ říká tato studentka oboru landscape architecture na prestižní americké univerzitě. „Tady když do města vyjdete před devátou, jen zřídka někoho potkáte.“

Určování mluvnických kategorií se snadno testuje a hodnotí, říká češtinář. I proto se mu ve školách věnuje tolik času

autor:
"Namísto toho, abychom se dobrali obecného poznání, co to gramatika je a jak ji můžeme jednoduše popsat a přirovnat k jiným naukám, věnujeme se spoustě zvláštních drobností a ten celek se nám zcela ztratí," říká Stanislav Zajíček.

V životě byl už ledasčím – dětským hercem, poslancem v parlamentu i učitelem na soukromé škole. Posledních dvacet pět let Stanislav Zajíček vyučuje češtinu a latinu na Gymnáziu Matyáše Lercha v Brně. Letos se stal jedním z finalistů ceny pro nejinspirativnější učitele Global Teacher Prize CZ. „V Česku je devátá třída často určena jen pro trénink testů k přijímačkám na střední školy. Výsledkem takové výuky je pouze schopnost testem projít,“ říká.

Školy psychické problémy žáků neberou dost vážně, říká studentka Melisa 

autor:
"Než léky zaberou, trvá to ale obvykle až tři měsíce," říká Melisa Ruszóvá

S covidem i válkou na Ukrajině přibývá mladých, kteří trpí psychickými problémy. Jaké to je, jít do školy, když duše trpí a člověk nemá ráno sílu ani vstát z postele? Co by dětem a mladým lidem v takové situaci ze strany škol pomohlo? O tom i na základě vlastní zkušenosti promluvila Melisa Ruszóvá z Kutné Hory, která nyní spolupracuje i s Nadačním fondem Eduzměna. 

Provázíme děti od pěti let až do maturity, říká ředitelka Centra pro talentovanou mládež

autor:
Každý kurz má svého mentora, který připravuje studijní materiály, harmonogram, studenta kurzem provází a uděluje zpětnou vazbu.

Co začne sobotními kurzy o vesmíru nebo Egyptě, může skončit třeba mezinárodními zkouškami a přijetím na univerzitu v cizině. Centrum pro talentovanou mládež v Praze patnáct let nabízí nadaným a motivovaným studentům, aby se vzdělávali do větší hloubky, než jim umožňuje jejich škola. „Máme už absolventy, kteří s námi jsou skutečně celou dobu. Z dalších našich absolventů se stávají instruktoři, kteří chtějí vrátit to, co do nich někdo jiný vložil,“ říká zakladatelka Jeanne Bočková.

Problémy s postavou neřeší jen silné děti, ponižování se děje i ve sportovních oddílech, popisuje Ridina Ahmedová

autor:
Ty nejhorší zážitky mám z dětství. Pořád je s sebou vleču a už asi nezmizí. Byla jsem šikanovaná ve škole, na táborech. Byla jsem nejen tlustá, ale i černá, protože táta je Afričan," říká Ridina Ahmedová.

Zpěvačka a performerka, která není učitelka ani psycholožka. Přesto dokázala s podcastem Sádlo tnout do živého. Věnuje se v něm zpovědím žen a dívek, jejichž vzhled nezapadá do konvenčního pojetí krásy. Po úspěchu na něj navázala založením projektu Moje tělo je moje. Dnes jezdí do škol a hovoří s dětmi o nejistotách a duševním zdraví. “Můžu mluvit jenom o své osobní zkušenosti. Když za studenty jezdím, nepřicházím tam jako odborník ale někdo, kdo podává svědectví o vlastním náročném procesu přijímání vlastního těla,” říká Ridina Ahmedová. 

Každé ráno vítám děti úsměvem, říká recepční z pražské základky

autor:
"I pan ředitel říká, že té škole dodávám takový punc lidskosti. Tedy ne že by ředitel a učitelé byli nelidští, to určitě ne," říká Marcel Maša.

V jeho domovské ZŠ Jeremenkova v Praze mu učitelé i děti říkají „náš Marcel“. Oficiálně má roli recepčního, neoficiálně je ale i hledačem ztracených tělocviků a klíčů a důvěrníků všech, kteří si chtějí povykládat. Marcel Maša už sedmým rokem hlídá, aby si každý rodič odvedl to správné dítě. „Samozřejmě jsem nahraditelný,“ říká. „Ale učitelé, děti i rodiče si už zvykli na to, že je každé ráno vítám s úsměvem.“

Martin Konečný: Někdy to ve školách nemají těžké jen nadaní žáci, ale i inovativní učitelé

autor:
"Učebnicemi určitě nelistuju, žádné nemám," říká Martin Konečný.

Učí matematiku a fyziku, ale učebnice nepoužívá. Žáky pravidelně žádá, aby mu vystavili hodnocení – a jejich názor bere vážně. Věří, že zásadnější než známkovat je vést děti k tomu, aby se posouvaly. A za důležité v kontextu vzdělávání pokládá i slušné chování či umění komunikovat. Studenty brává mimo jiné do restaurací z michelinského seznamu, vede kurzy vaření a na školy v přírodě klidně stěhuje troubu… a mluvit s ním o jeho profesi je zážitek!

Nejvíc chvály potřebují ty nejnáročnější děti, říká ředitel školy z Děčínska

autor:
"Společně s kolegy a žáky pak pracujeme na nácviku a tréninku očekávaného chování v různých prostorách školy," říká Jakub Zelený.

Agresivita, vulgární mluva, šikana, kyberšikana i vandalismus. S tím vším se ředitel Jakub Zelený z Benešova nad Ploučnicí ve své škole setkává poměrně běžně. “Hlavně po pandemii covidu jsme viděli, že se děti chovají čím dál hůře a naše dosavadní nástroje včetně kázeňských opatření přestala zabírat,” říká. Rozhodl se se  svými kolegy začít zavádět systém PBIS a místo řešení problémů se jim snaží předcházet. “Všímáme si více dobrého chování a oceňujeme ho,” vysvětluje.

Když dětem prozradím řešení, vezmu jim touhu objevovat, říká učitelka nadaných

autor:
"U nás má každý žák nastavený svůj individuální rozvojový plán, a ví, že cílem je pracovat na své maximum," říká Irena Matušková.

Irena Matušková byla nadaným dítětem, jedno takové jako matka vychovala a na Základní škole Didaktis v Brně se jim věnuje profesně. Zároveň přednáší a předává konkrétní tipy na seminářích pro učitele, kteří chtějí s nadanými pracovat, a je spoluautorkou učebnice Koumák pro prvňáky Český jazyk. „Na spoustu nadstandardních aktivit vám stačí papír, tužka, kopírka, počítač, laminovačka a nůžky,“ říká.

Nikdy není pozdě si plnit sny, říká Klára Sobotíková. Na Havaji nyní studuje korály

autor:
Být pod vodou je pro mě nepopsatelný pocit.

Je sobotní ráno, ale studentka mořské biologie Klára Sobotíková má ještě pátek večer. Za sebou má na zrcadle zavěšený květinový věnec lei, tak typický pro Havaj. V jejím dočasném domově v Honolulu je půldenní rozdíl, což bylo kromě studia korálů na místní univerzitě jedním z důvodů, proč si nakonec ostrovy v Tichomoří vybrala.