Vysokou školu nemusí nutně navštěvovat jen studenti, to se snaží ukázat projekt s názvem Mezigenerační univerzita na Mendelově univerzitě v Brně. Navštěvují ji senioři spolu se svými vnoučaty vždy jednou v měsíci. Postupně poznávají témata, kterým se výzkumníci na univerzitě věnují. Tráví tak spolu smysluplně čas a učí se od sebe navzájem.
Aby měly děti rády chemii, je potřeba, aby jí rozuměly, k čemuž slouží pokusy a experimenty. A ty se jejich učitelé můžou naučit třeba v jednom z patnácti center, jenž pro chemikáře v letošním školním roce otevřela společnost Elixír do škol, která už provozuje desítky center zaměřených na fyziku a informatiku. „Málokdo si to uvědomuje, ale nachystat pokus, provést ho a uklidit zabere hodně času,“ říká Adéla Marschallová Rumlerová, která jedno z center vede. „My učíme učitele, jak to dělat jednoduše a efektivně.“
Latina, konverzace, programování, deskriptivní geometrie nebo třeba filosofie – tak většinou vypadá nabídka volitelných předmětů na gymnáziích. Když ale vedení chce a má možnost sehnat lektory, může rozjet i něco netradičního. Třeba vyjednávání pod vedením zkušených vyjednavačů, kteří denně řeší mezinárodní kontrakty za miliony. „Vyjednávání se ale hodí i do běžného života. V práci, s dětmi nebo se širší rodinou se můžeme dohodnout mnohem lépe, když víme, jak na to,“ říká ředitelka Pražského humanitního gymnázia Tereza Bočanová.
Už za měsíc, 13. a 14. dubna zasednou k jednotným přijímacím zkouškám na střední školy žáci, kteří se hlásí na čtyřleté obory, 17. a 18. dubna pak zájemci o studium na šestiletých a osmiletých gymnáziích. Na obory s maturitou včetně gymnázií se letos hlásí rekordních 114 tisíc uchazečů. To je o zhruba jedenáct tisíc více než loni.
„Já jsem v hodinách klavíru vždy něco musela. Tady je etuda, stupnice, Bach… Až postupně jsem objevila radost z vlastní tvorby a volby a chci ji dopřát i svým žákům. Chci, aby měli možnost se projevit, pohybovat se v tvůrčím prostoru,“ přibližuje svůj přístup k vedení učitelka klavíru Denisa Romanidu. Propracovala se k němu skrze léta praxe i vyhoření.
Docházka do školy nám nesedí, svoje děti budeme učit doma. Toto rozhodnutí činí rok od roku víc rodičů. Počty “domškoláků” narůstají a přispěla k tomu i covidová distanční výuka. Každá rodina je jiná a k domácí výuce přistupuje po svém. “Trochu mě mrzí, když si lidé myslí, že si jen ulehčujeme život,” říká jedna z matek-učitelek v jedné osobě. “Domškoláctví je všechno, jen je snadné.”
Sexuální výchovu, resp. témata, která se k dětem – co se sexu týče – dostanou ve škole, formuluje Rámcový vzdělávací program jen obecně a školy si pak určují, jak s ním naloží. Většina škol si pořád tato témata nechává na druhý stupeň, do biologie, jako nauku o lidském těle, rozmnožování a později antikoncepci nebo riziku pohlavních nemocí. Proč je to zoufale málo a kudy by měla vést cesta k současnější sexuální výchově? O tom jsme si povídaly s psychoterapeutkou Lucií Šídovou z organizace Freya.
Umí sestavovat počítačové programy, vytvářet eseje nebo také odpovídat na testovací otázky a řadu dalších věcí. Řeč není o nadprůměrně inteligentním odborníkovi, ale o chatbotovi s umělou inteligencí. Spuštění Chatbota GPT od společnosti Open AI loni v listopadu způsobilo ve společnosti poprask. A umělá inteligence záhy vtrhla také do českých škol. Testovat ho začali žáci, studenti i někteří pedagogové. A už nyní je jasné, že AI změní podobu vzdělávání v České republice. Vyplývá to z reakcí oslovených vysokých škol i ministerstva školství.
Alexandr Kostka má v deseti oblastech z dvanácti mimořádné nadání a jeho vášní je matematika.
“Tím, že jsme se o nadání dozvěděli, se nám obrovsky zvýšila tolerance k synovým projevům, které jsme dřív brali jako nesmyslné záseky,” popisuje Michaela Kostková zvláštnosti života s nadaným dítětem, které mohou potkat i rodinu, která to nečekala.
Autorka Lenka Blažejová se nebojí velkých témat. Před pár lety na základě vlastních traumatických zkušeností vydala například materiály pro maminky, které si prošly ztrátou dítěte. Na konci minulého roku pak pustila do světa další titul, kterému dala název Cíťa. A jak sama na jeho prvních stránkách říká: „Tahle knížka je pro introverty a citlivky. Abychom konečně uvěřili své vnitřní síle i hodnotě a odvážili se (je) ukázat. A pro ostatní lidi, aby nakoukli do našeho světa a trochu ho pochopili.“ Stojí to za čtení? Rozhodně ano.
